Po studiích práv na české univerzitě (JUDr. 1927) absolvoval kadetní školu. Za první světové války byl nucen sloužit v rakousko-uherské armádě, po zajetí pak vstoupil do řad čs. legií, v jejichž řadách bojoval až do r. 1920. Po návratu vstoupil k 1. 10. 1920 do služeb MZV, v srpnu 1921 byl jmenován legačním radou na vyslanectví v Budapešti, kde působil do konce r. 1923. Po dvouleté službě v ústředí (středo- a západoevropské oddělení politické sekce MZV, odd. II/1) byl počátkem prosince 1925 přeložen opět v hodnosti legačního rady (jako zástupce vyslance, V. Mastného) na vyslanectví do Říma. Zpět do ústředí se vrátil začátkem r. 1930, aby již v červenci t. r. po jednoměsíčním přidělení k čs. zastoupení v Káhiře zůstal další tři měsíce v Jeruzalémě, poté pracoval opět v politické sekci MZV (odd. II/1). Další trvalejší přeložení přišlo už v květnu 1931, kdy byl jmenován legačním radou (a zástupcem vyslance) na vyslanectví v Berlíně. Od července 1934 do října 1936 působil jako chargé d’affaires en pied v Albánii. Po dvouleté službě v hodnosti ministerského rady v prezídiu MZV byl počátkem ledna 1939 jmenován novým vyslancem v Itálii, tuto funkci však plnil jen několik týdnů. Na okupaci českých zemí v březnu 1939 reagoval už 16. března, kdy předal vyslanectví Němcům. Po návratu do protektorátu se neúspěšně ucházel o funkci prezidenta Pozemkového úřadu, během následující války pracoval jako zástupce brněnské Zbrojovky v Římě (jeho žena byla Italka) a do řad čs. zahraničního odboje se nezapojil. Do výslužby byl formálně přeložen k 31. 3. 1941, Zbrojovka mu pak zastavila výplatu služného 1. 11. 1943. Koncem r. 1944 se pokusil od spojenců převzít bývalé čs. vyslanectví v osvobozeném Římě, ti mu však budovu nevydali. Do osvobozené vlasti se vrátil až v listopadu 1945, krátce potom ale odjel natrvalo zpět za rodinou do Říma. V únoru 1946 požádal o zasílání penze do ciziny. Vyšetřování jeho záležitosti v Praze bylo zakončeno až v lednu 1950, kdy mu Úřad předsednictva vlády uložil (mj. i pro „negativní postoj k lidově demokratickému zřízení“) disciplinární trest ztráty všech ze služebního poměru vyplývajících práv a všech nároků finančních.

J. Nk. – J. D

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 048