Vyrůstal v rodině středoškolského profesora, vystudoval gymnázium v Plzni (1925) a následně PrF UK (JUDr. 1930). Poté pracoval jako advokátní koncipient, od roku 1936 až do r. 1945 působil jako advokát v Čáslavi, kde se v době německé okupace zapojil do komunistického odboje (členem KSČ se formálně stal r. 1945). Po osvobození se stal členem a posléze – jako komunista – předsedou zdejšího městského národního výboru. V prosinci 1948 byl na vlastní žádost přijat na MZV, kde byl zpočátku zařazen do právního odboru, resp. po reorganizaci do právního oddělení. Od ledna 1951 do října 1954 byl prvním řádným vyslancem nového režimu v Brazílii (úřad Sao Paulu vedl od rezignace vyslance  J. Reissera (viz) až do té doby jen chargé d’affaires Piťha). Po návratu pracoval znovu v zatím obnoveném PrO, právní problémy studoval i teoreticky (a byl členem redakce Časopisu pro mezinárodní právo). Od února 1959 do léta 1960 působil jako vyslanec v Norsku, po skončení mise v Oslo a krátké přípravě na 8., blízkovýchodním odboru MZV byl pak už v říjnu 1960 jmenován velvyslancem v Afghánistánu. Jako titulář v Kábulu působil do září 1963 a nedlouho po návratu se stal od července 1964 šéfem konzulárního odboru MZV, který vedl do počátku r. 1970. Při stranických „prověrkách“ t. r. byl jako „apolitický“ vyškrtnut z KSČ, jako právní expert byl však dočasně ponechán v GS FMZV. Penzionován byl k 31. 12. 1977, ministerstvo však ještě i poté (do r. 1980) využívalo jeho služeb jako právního poradce.

 

 

 

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 301