Absolvoval reálné gymnázium, po té vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, kde r. 1930 získal aprobaci pro vyučování matematiky a fyziky na gymnáziích, současně složil státní zkoušky i z pojišťovací matematiky statistiky. V l. 1932-35 pracoval ve Všeobecném penzijním ústavu, kde se zabýval mezinárodními aspekty realizace pojišťovacích smluv, v září 1935 pak (z podnětu ministra L. Wintera a za podpory MZV) přešel do Mezinárodního úřadu práce (ILO) v Ženevě. S výjimkou mobilizací v r. 1938 působil v ILO až do léta 1940, kdy se zapojil do aktivit čs. odboje. V dubnu 1941 se mu podařilo dostat se z Ženevy přes Portugalsko do Londýna a zde byl přijat do služeb MZV čs. exilové vlády. Zpočátku byl zařazen ve studijním oddělení, od prosince 1942 pak vedl až do konce války šifrové oddělení MZV. V červenci 1945 přešel do služby pražského MZV (v hodnosti odborového rady); v červnu 1947 měl být pověřen vedením expozitury čs. mise ve Frankfurtu, z rodinných důvodů však do zahraničí neodjel a nadále pracoval na MZV až do prosince 1949, kdy byl zatčen StB pro podezření z vyzvědačství. V následujícím období se StB pokusila vykonstruovat proti JB obvinění z účasti na vraždě J. Masaryka (viz), kterou měl spáchat z návodu českého exilu; JB po opakovaném psychickém i fyzickém mučení podepsal „doznání“, z chystaného monstrprocesu však sešlo a posléze byl r. 1951 odsouzen na 18 roků za vyzvědačství. Koncem r. 1955 byl propuštěn a až do konce 60. let pracoval v podniku Prefa ve Veselí n. Lužnicí. Plně rehabilitován byl až posmrtně po r. 1989, v r. 2000 mu tehdejší český ministr zahraničí J. Kavan udělil titul čestného velvyslance.

 

Lit.: Jan KALOUS (red.), Jan Masaryk. Úvahy o jeho smrti. Praha 2005; Ivana KOUTSKÁ, Únor 1948 a perzekuce zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí. Paměť a dějiny 2008, č. 1; Jan NĚMEČEK, K záhadné smrti Jana Masaryka, České slovo, 1993.  

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 043