Ministerstvo zahraničních věcí ČR

            česky            english           

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo X logo Facebook logo

BUŠNIAK Ján

 

(26. 5. 1919, Horní Lehota u Bánské Bystrice, Slovensko – 1. 11. 1988, Praha)
 
 

Pocházel z dělnické rodiny, absolvoval gymnázium v Banské Štiavnici a následně čs. gymnázium ve francouzském Nîmes (maturita 1938), poté studoval VŠ obchodní v Praze. Po jejím uzavření nacisty pokračoval ve studiích v Záhřebu, ve Vídni a v Bratislavě (ing. 1942). Od r. 1942 pracoval v Nejvyšším úřadu pro zásobování v Bratislavě, již tehdy také vstoupil tajně do KSS (a 1943 byl krátce uvězněn). V létě 1944 se aktivně zúčastnil SNP a poté partyzánských bojů jako politický komisař. Po osvobození působil jako vedoucí tzv. slovenského oddělení ministerstva průmyslu, kde se mj. podílel na vypracování prvních plánů industrializace Slovenska. V r. 1947 se stal referentem hospodářského oddělení ÚV KSS v Bratislavě, od června 1949 byl jedním z náměstků ministra průmyslu G. Klimenta a po rozdělení tohoto úřadu náměstkem ministra lehkého průmyslu J. Jonáše (1950-51). V lednu 1951 se stal členem bratislavského Sboru pověřenců, nejprve jako pověřenec pro výživu, poté od září 1951 až do března 1957 jako pověřenec pro obchod. Od dubna 1957 do r. 1971 pak působil v čs. diplomatických službách. Od srpna 1957 do léta 1960 zastával funkci velvyslance v Číně, poté byl do léta 1962 jedním z náměstků ministra zahraničí V. Davida (viz) a členem kolegia MZV. Od září 1962 do podzimu 1966 působil jako velvyslanec v Itálii, po návratu se stal znovu jedním z náměstků V. Davida, do jehož kompetence  náležela problematika mezinárodních organizací (a na podzim 1966 také vedl v zastoupení ministra čs. delegaci na XXI. VS OSN). JB zůstal náměstkem ministra zahraničí i v době Pražského jara 1968 a na počátku tzv. normalizace (do r. 1969/70), jeho kariéra však byla již za zenitem. Už v červenci 1969 byla zrušena jeho nominace na funkci velvyslance ve Francii a stejně dopadly i návrhy na jeho vyslání v roli velvyslance do Turecka a Dánska. Od září 1971 působil až do svého penzionování jako vědecký tajemník „očištěného“ ÚMV. V čs. (později české) diplomacii později působil i jeho syn Ivan (nar. 1952) viz.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 291

.