Po absolvování gymnázia ve Vyškově (1907) vystudoval PrF české univerzity (JUDr. 1913), poté vykonával krátce soudní praxi. Od srpna 1914 sloužil v rakousko-uherské armádě, záhy byl zajat Rusy a později se zapojil do akcí české krajanské komunity v Taškentu, kde se stal členem tamního Českého výboru. Do vlasti se vrátil po komplikované cestě přes Persii a Indii až koncem r. 1920, k 1. 9. 1921 pak vstoupil do čs. diplomacie. Začínal jako místo-tajemník v ústředí, mj. v pasové kanceláři politické sekce, od dubna 1927 do konce r. 1929 působil jako místo-konzul na konzulátu v Marseilles. Po další krátké službě v MZV v Praze byl od dubna 1930 do února 1934 konzulem II. tř. (a zástupcem generálního konzula) v Záhřebu. Od listopadu 1935 do října 1937 vedl jako prozatímní správce neosazený konzulát v Krakově, poté pracoval až do okupace v administrativní sekci MZV, kde se také podílel v březnu 1939 na zničení části spisů. V červnu 1939 byl převeden na ministerstvo sociální a zdravotní správy, již r. 1941 byl ale jako někdejší legionář předčasně penzionován. V květnu 1945 byl reaktivován a od září t. r. působil jako první poválečný generální konzul v Záhřebu, tehdy již metropoli jedné ze svazových republik komunistické Jugoslávie. V prosinci 1948 byl odvolán a následně k 31. 12. t. r. penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.  41