Ministerstvo zahraničních věcí ČR

            česky            english           

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo X logo Facebook logo

BRAUNER Vladimír

 

(22. 5. 1887, Praha – 8. 9. 1962, Praha)

Pocházel z přední české měšťanské rodiny, po absolvování akademického gymnázia (1906) vystudoval PrF české univerzity (JUDr. 1913), poté pracoval krátce jako advokátní koncipient. Od února 1915 byl nucen sloužit v rakousko-uherské armádě, od října 1918 sloužil ještě více než dva roky v armádě československé, s níž se zúčastnil mj. zápasu o Slovensko (naposledy jako štábní kapitán).

V lednu 1921 byl přijat na budované MZV a brzy nalezl uplatnění v administrativní sekci, v osobním oddělení pro zahraničí (odd. V/3). V r. 1925 byl jmenován ministerským tajemníkem a od června 1927 byl (jako legační tajemník I. tř.) přidělen k čs. legaci v Paříži, kde působil do ledna 1931. Po návratu do Prahy pracoval jako odborový rada v ústředí, v říjnu 1934 byl vyslán jako legační rada II. třídy k čs. legaci v Římě, kde působil jako zástupce vyslance F. Chvalkovského (viz) a následně (po jeho jmenování ministrem zahraničí) více než tři měsíce jako chargé dʼaffaires a. i. Po německé okupaci se vrátil z rodinných důvodů do protektorátu a byl převeden do služeb ministerstva školství a národní osvěty, kde pracoval nejprve na rektorátu ČVUT, po uzavření VŠ nacisty v zemském školním úřadě a posléze v personálním oddělení pro VŠ ministerstva školství a národní osvěty. Od srpna 1945 působil znovu na MZV, nejprve jako vrchní odborový rada, od března 1947 jako ministerský rada, stojící v čele jednoho z oddělení administrativní sekce (odd. V/2B). K 31. 1. 1949 byl dán do trvalé výslužby.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 39 - 40

 

.