Vyrůstal v rodině železničáře; po absolvování gymnázia v Uherské Skalici (1928) vystudoval PrF MU (JUDr. 1934), ještě v době studií vstoupil do sociální demokracie. Po předepsané právní praxi získal uplatnění jako referent na Okresním finančním ředitelství v Nitře, později na podobných úřadech v Bratislavě a od r. 1938 v Uherském Hradišti, v l. 1940-42 byl úředníkem Ústavu pro péči o přistěhovalce při protektorátním Ministerstvu sociální péče. V l. 1942-45 pracoval jako klempíř v ČKD, tam se také zapojil do komunistického odboje. V květnu 1945 přešel – již jako člen KSČ – na MV, kde vydatně přispěl k tomu, že KSČ ovládla ještě před únorem 1948 tzv. závodní radu ministerstva. V době únorového převratu byl předsedou komunistické organizace zaměstnanců MV na Pražském hradě a také členem AV na MV, kde pak dále působil až do r. 1955. V září t. r. pak přešel na MZV. Od září 1955 byl téměř šest let vedoucím konzulárního odboru, v dubnu 1961 byl přeložen na africký odbor a od června t. r. do května 1963 byl generálním konzulem v Casablance. Brzy po návratu byl jmenován ředitelem tzv. Správy služeb diplomatického sboru, v jehož čele stál až do června 1971. Od července 1971 do prosince 1976 pak působil jako velvyslanec v Libanonu (později i s akreditací pro Jordánsko), kde prožil blízkovýchodní „říjnovou“ válku 1973, k 7. 1. 1977 odešel do penze.

 

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 284