Pocházel ze staré měšťanské rodiny (jeho otec vlastnil hotel), po absolvování gymnázia (1889) vystudoval PrF nejprve na české univerzitě, poté si vzdělání doplňoval dva roky soukromým studiem na College de France v Paříži (JUDr. 1898). Od r. 1900 pracoval dva roky v rámci povinné praxe na pražském místodržitelství, po další právní praxi pak od r. 1906 vedl až do r. 1920 vlastní advokátní kancelář. Za první světové války sloužil od června 1915 jako štábní kapitán justice v rakousko-uherské armádě, brzy po vzniku republiky pak přešel do služeb nového státu. V květnu 1920 mu prezident T. G. Masaryk udělil titul generálního konzula II. třídy a již v červnu t. r. byl vyslán jako první přednosta konzulátu do slovinské Lublaně v tehdejším Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Úřad vedl do února 1926, poté pracoval v ústředí, v mezinárodněprávním oddělení politické sekce (odd. II/5). Od ledna 1928 do listopadu 1929 působil jako generální konzul v indické Bombaji, po návratu do Prahy (již jako vrchní odborový rada) nalezl uplatnění v administrativní sekci MZV (oddělení V/2) a k 31. 5. 1934 byl přeložen do trvalé výslužby. V době německé okupace byl r. 1941 jistou dobu vězněn pro „nepřátelský postoj k Říši“.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 033