Po absolvování gymnázia (1939) vystudoval technickou a národohospodářskou univerzitu v maďarské Šoproni (obor báňské inženýrství /Ing./), kde pak působil nejprve jako asistent, později pracoval jako inženýr v různých důlních podnicích v Maďarsku a Rumunsku. V r. 1945 vstoupil do KSS a v následujícím období působil v různých řídících funkcích těžebního průmyslu v ČSR. V letech 1955-57 pracoval na Hlavní správě železnorudných dolů na ministerstvu hutnictví a rudných dolů, v l. 1957-63 zastával funkci jednoho z náměstků ministra tohoto resortu V. Černého a následně M. Šmoka. V letech 1963-69 řídil Slovenské magnezitové závody v Košicích, po federalizaci státu byl v l. 1969-1970 státním tajemníkem ministerstva zahraničního obchodu (pod ministry J. Tabačekem a posléze F. Hamouzem /viz/). Od poč. 1970 až října 1981 zastával funkci ministra zahraničního obchodu v prvních třech vládách L. Štrougala. Po svém nahrazení B. Urbanem se stal v říjnu 1981 velvyslancem v Maďarsku, kde působil do konce září 1983. Po odvolání byl ještě na krátkou dobu zařazen do 2., východoevropského odboru FMZV a následně penzionován. Jeho syn, ing. A. Barčák mladší (nar. 1946), působil v 80. letech jako ředitel PZO Motokov a v letech 1989-90 byl ve vládách L. Adamce a M. Čalfy předposledním federálním ministrem zahraničního obchodu.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 277