V r. 1947 vstoupil do KSS a od r. 1950 pracoval ve stranickém aparátu; prvním významnou funkcí byl tajemníka městského výboru KSS v Bratislavě, po absolvování VŠ stranické v Praze se stal krajským tajemníkem KV KSS v Nitře, v l. 1960-61 v Bratislavě. V l. 1962-65 vystudoval externě VŠ ekonomickou (ing.), v té době mu také personální změny po r. 1963 napomohly k dalšímu vzestupu. Nejprve se stal jedním z místopředsedů SNR a předsedou Slovenské plánovací komise, ještě vyšších met pak dosáhl v době Pražského jara. V březnu 1968 vystřídal M. Chudíka (viz) ve funkci předsedy SNR a poč. dubna 1968 se stal i členem předsednictva ÚV KSČ. V noci na 21. 8. 1968 náležel k většině ÚV KSČ, která schválila „Výzvu všemi lidu ČSSR“ a odmítla vojenskou akci pěti zemí Varšavské smlouvy. Podle tvrzení tehdejšího I. taj. Ukrajinské KSS P. Šelesta však FB náležel k těm vedoucím soudruhům, kteří poč. srpna 1968 při jednáních se Sověty podepsali tzv. zvací list, předaný sovětským zástupcům tajně v hotelu Sorea 3. 8. 1968. V první slovenské republikové vládě (1969-71) se FB stal ještě ministrem obchodu, vzhledem k jeho neochotě „sebekritiky“ však byl z řad KSČ vyloučen a v následujících letech žil v ústraní, údajně spolupracoval i s STB. Po listopadové revoluci 1989 byl rehabilitovaný a slovenskou vládou „doporučený“ do federální diplomacie. Od 1990 takřka do konce federace tak působil jako poslední čs. velvyslanec v Bulharsku, poté se již politicky neangažoval.

 

Lit.: Jan PEŠEK, Centrum moci. Aparát Ústredného výboru Komunistickej strany Slovenska 1948 – 1989. Bratislava 2006; Stanislav SIKORA, Rok 1968 a politický vývoj na Slovensku. Bratislava 2008.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 678 -679