Jaroslav Šedivý
8. 11. 1997–17. 7. 1998 – 2. ministr zahraničních věcí ČR. Od 1/1998 i místopředseda vlády ČR, bezpartijní.
Jaroslav Šedivý (1929) je absolventem Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze (1952, historie, slavistika), doktorát získal v roce 1962.
Po dvou letech povinné vojenské služby (1952–54) se stal odborným pracovníkem Slovanského ústavu Akademie věd v Praze, od roku 1957 pak vědeckým pracovníkem Ústavu mezinárodní politiky a ekonomie v Praze.
Jeho odborná práce směřovala zejména k historii československé zahraniční politiky.
V únoru 1970 byl z ústavu propuštěn pro svou činnost v roce 1968 a během sovětské invaze. Od srpna 1970 byl 6 měsíců vězněn a obviněn z podvracení republiky. Pracoval poté v různých profesích, mj. jako lesní dělník, řidič a dlouhá léta jako čistič oken. V září 1989 byl přijat do Prognostického ústavu Akademie věd, aby vypracoval analýzu mezinárodně politického prostředí tehdejšího Československa.
V prosinci 1989 se stal poradcem ministra zahraničí Dienstbiera a v červnu 1990 byl jmenován velvyslancem České a Slovenské Federativní republiky a posléze České republiky ve Francii. V prosinci 1994, po ukončení práce ve Francii, byl jmenován ředitelem odboru analýz a plánování na MZV ČR v Praze. V prosinci 1995 se stal velvyslancem ČR v Belgii a Lucembursku a pověřen zastupováním zájmů ČR v NATO a ZEU.
Generální tajemník NATO Javier Solana (vpravo) gratuluje ministru zahraničí Jaroslavovi Šedivému během zasedání ministrů zahraničí NATO v Bruselu, na kterém podepsal protokol o přistoupení ČR k NATO. Foto ČTK – 16. 12. 1997
Ministr zahraničních věcí České republiky 1997–1998. Velvyslanec ve Švýcarsku 1999–2002.
Publikoval studie z oblasti mezinárodních vztahů a historie české zahraniční politiky. Jeho kniha na toto téma „Politika a vztahy“, vydaná v lednu 1969 v Bratislavě, byla v roce 1972 stažena z knihoven. Protože mu v letech po sovětské okupaci nebylo dovoleno publikovat vlastní práce, napsal a uveřejnil dvě knihy pod vypůjčeným jménem, jednu o historii děkabristů v Rusku („Pokořená revoluce“, Praha 1978) a druhou o Metternichovi („Metternich kontra Napoleon“) ve dvou vydáních 1985 a 1988. V roce 1991 vyšla v ruském překladu pod jménem autora v Moskvě. Tyto knihy byly pak publikovány pod jeho jménem: „Metternich kontra Napoleon“ v roce 1998, o děkabristech pod novým titulem „Děkabristé: anatomie nezdařené vzpoury“ v roce 2000. V roce 1997 vydal v Praze knihu o počátcích nové české zahraniční politiky po změnách v roce 1989, nazvanou „Černínský palác v roce nula“. V roce 1999 vyšla jeho nová kniha „Tajemství a hříchy rytířů templářského řádu“.
Je ženatý, žena Marie, syn Jiří a dcera Hana.