Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji
04.06.2004 / 10:47 | Aktualizováno: 23.01.2012 / 11:19
Vlády České republiky a Spolkové republiky Německo...oceňujíce dlouhé dějiny plodného a pokojného soužití Čechů a Němců, během kterého bylo vytvořeno bohaté kulturní dědictví působící až dodnes, přesvědčeny, že spáchané křivdy nelze odčinit, ale nanejvýš zmírnit, a že při tom nesmí docházet k novým křivdám...
Vlády České republiky a Spolkové republiky Německo
majíce na paměti Smlouvu mezi Českou a
Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o
dobrém sousedství a přátelské spolupráci ze dne 27. února 1992,
kterou si Češi a Němci podali ruku,
oceňujíce dlouhé dějiny plodného a pokojného soužití Čechů a
Němců, během kterého bylo vytvořeno bohaté kulturní dědictví
působící až dodnes,
přesvědčeny, že spáchané křivdy nelze odčinit, ale nanejvýš
zmírnit, a že při tom nesmí docházet k novým křivdám,
vědomy si, že Spolková republika Německo plně podporuje
přijetí České republiky do Evropské unie a do Severoatlantické
aliance v přesvědčení, že to je ve společném zájmu,
přihlašujíce se k důvěře a otevřenosti ve vzájemných vztazích
jako předpokladu pro trvalé a do budoucnosti zaměřené usmíření
společně prohlašují:
I
Obě strany jsou si vědomy svého závazku
a odpovědnosti dále rozvíjet česko-německé vztahy v duchu dobrého
sousedství a partnerství a přispívat tím k utváření sjednocující se
Evropy.
Česká republika a Spolková republika Německo dnes sdílejí
společné demokratické hodnoty, respektují lidská práva, základní
svobody a normy mezinárodního práva a jsou oddány zásadám právního
státu a politice míru. Na tomto základě jsou odhodlány přátelsky a
úzce spolupracovat ve všech oblastech důležitých pro vzájemné
vztahy.
Obě strany jsou si zároveň vědomy, že společná cesta do
budoucnosti vyžaduje jasné slovo o minulosti, přičemž příčina a
následek ve sledu událostí nesmějí být opomíjeny.
II
Německá strana přiznává odpovědnost
Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské
dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého
pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky.
Lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu
nacionálněsocialistickými zločiny. Německá strana vzdává čest
obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě
násilí kladli odpor.
Německá strana si je rovněž vědoma, že
nacionálněsocialistická politika násilí vůči českému lidu přispěla
k vytvoření půdy pro poválečný útěk, vyhánění a nucené
vysídlení.
III
Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.
IV
Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.
V
Obě strany potvrzují své závazky z
článků 20 a 21 Smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci
ze dne 27. února 1992, v nichž jsou zakotvena práva příslušníků
německé menšiny v České republice a osob českého původu ve Spolkové
republice Německo.
Obě strany jsou si vědomy, že tato menšina a tyto osoby hrají
důležitou roli ve vzájemných vztazích, a konstatují, že jejich
podpora je i nadále v oboustranném zájmu.
VI
Obě strany jsou přesvědčeny, že vstup
České republiky do Evropské unie a volný pohyb v tomto prostoru
dále usnadní soužití Čechů a Němců.
V této souvislosti vyjadřují zadostiučinění, že na základě
Evropské dohody o přidružení mezi Českou republikou a Evropskými
společenstvími a jejich členskými státy bylo dosaženo značného
pokroku v oblasti hospodářské spolupráce včetně možností samostatně
výdělečné a podnikatelské činnosti podle čl. 45 této Dohody.
Obě strany jsou připraveny v rámci svých platných právních
předpisů brát při posuzování žádostí o pobyt a přístup na trh práce
zvláštní zřetel na humanitární a jiné důvody, zejména na
příbuzenské vztahy a rodinné a další vazby.
VII
Obě strany zřídí česko-německý fond
budoucnosti. Německá strana prohlašuje, že je připravena vložit do
fondu 140 miliónů DM. Česká strana prohlašuje, že je připravena
vložit do fondu 440 miliónů Kč. Obě strany uzavřou zvláštní dohodu
o společné správě fondu.
Tento společný fond bude sloužit k financování projektů
společného zájmu (jako jsou setkávání mládeže, péče o staré lidi,
výstavba a provoz léčebných ústavů, péče o stavební památky a hroby
a jejich obnova, podpora menšin, partnerské projekty, česko-německá
diskusní fóra, společné vědecké a ekologické projekty, jazyková
výuka, přeshraniční spolupráce).
Německá strana se hlásí ke svému závazku a odpovědnosti vůči
všem, kteří se stali oběťmi nacionálněsocialistického násilí. Proto
mají být projekty, u kterých je to vhodné, ku prospěchu především
obětem nacionálněsocialistického násilí.
VIII
Obě strany se shodují v tom, že
historický vývoj vztahů mezi Čechy a Němci zejména v první polovině
20. století vyžaduje společné zkoumání, a proto se zasazují za
pokračování dosavadní úspěšné práce česko-německé komise historiků.
Obě strany zároveň považují udržování a péči o kulturní
dědictví, které spojuje Čechy a Němce, za důležitý příspěvek k
budování mostů do budoucnosti.
Obě strany dohodnou zřízení česko-německého diskusního fóra,
které bude podporováno zejména z prostředků česko-německého fondu
budoucnosti a na němž se bude pod záštitou obou vlád a za účasti
všech kruhů, majících zájem na úzkém a dobrém česko-německém
partnerství, pěstovat česko-německý dialog.
Poznámka: Deklarace byla podepsána 21.ledna 1997. Za německou stranu ji podepsali Helmut Kohl a Klaus Kinkel, za českou stranu Václav Klaus a Josef Zieleniec.