Před dvaceti lety pod hlavičkou Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů (FAO) vznikl program The Globally Important Agricultural Heritage Systems (GIAHS) neboli „Celosvětově významné zemědělské dědictví“. Reprezentuje nejen významné krajinné prvky, ale i tradiční zemědělské postupy, které v této krajině umožňují jejímu obyvatelstvu nejen vydělat si na živobytí, ale také zachovat biodiverzitu. 

Hlavním cílem tohoto programu je určovat a následně ochraňovat takovéto systémy spolu s krajinou i znalostmi a dlouhodobě je podporovat, aby z toho měli všichni na světové, národní i místní úrovní užitek. Je důležité, že nejde jen o zakonzervování v současném stavu, ale o adaptaci na nové podmínky a neustálý rozvoj, aniž by se vytratily zkušenosti a znalosti nabyté v předchozích generacích. 

Od roku 2005 FAO takto označilo 72 míst ve 23 zemích světa, a dalších 15 míst ze 7 zemí je momentálně navrženo. V Japonsku dosud těchto unikátních míst spojených se zemědělskou produkcí vybrali a schválili 13. Podívejme se na ty nejzajímavější a nejinspirativnější. 

V oblasti Yamanashi nedaleko Tokia se zemědělci zabývají pěstováním ovoce již od 8. století. Vzhledem ke specifickým klimatickým podmínkám vyvinuli systém pěstování vína, kdy se silné výhony révy vinné pnou po mřížovité konstrukci ve výšce asi dvou metrů nad zemí. Tato vzdálenost od země podporuje přirozenou ventilaci vzduchu, čímž kompenzuje vlhké prostředí, a pomáhá tak vínu vzdorovat chorobám.  

Unikátní symbióza hned dvou nesourodých zemědělských oborů, pěstování rýže spolu s chovem ryb, byla dovedena k dokonalosti na jezeře Biwa. Rýžová pole v jeho mělčinách slouží k zadržování vytírajících se ryb. Zároveň speciální sítě umožňují nedospělým rybám tato zařízení opustit. Tento způsob pomáhá udržovat ekosystém i dlouhodobou udržitelnost produkce ryb a rýže. 

V horských oblastech prefektury Shizuoka se daří japonskému křenu wasabi. Tamní systém obdělávání terasovitých políček v prudkých svazích nejen že zabraňuje vyčerpání půdy opakovaným pěstováním wasabi, ale hraje důležitou roli v boji s přírodními živly. Tato políčka mají totiž velkou kapacitu, co se týče zadržování vody, a chrání tak níže položené oblasti před záplavami. 

A z hor je i další příklad, tentokrát z prefektury Tokushima na ostrově Shikoku. Počátek zdejšího systému obdělávání svahů se sklonem až 40 % se datuje zhruba 2000 let zpátky, dříve, než v Japonsku začali pěstovat rýži. Místo vytváření teras vysévají do svahů travinu kaya, která brání sesuvům půdy. Po usušení a rozmělnění slouží ke hnojení a redukci plevele. V takto udržované půdě se pak pěstuje například pohanka nebo brambory. 

Během uplynulých dvou dekád GIAHS dokázalo, že tento model udržitelného, na budoucnost orientovaného rozvoje opravdu funguje. Česká republika doposud žádný takový projekt nepřihlásila. Ale dle výše uvedených příkladů z Japonska by se i u nás třeba našel tradiční zemědělský postup, který by si zařazení do GIAHS zasloužil. A pak by toho šlo využít i marketingově, a zvýšit tak povědomí o unikátních místech či přístupech na českém venkově jak u nás, tak ve světě. 

Irena Leopoldová

zemědělská diplomatka v Japonsku