Japonská ekonomika je citelně na dovozu fosilních paliv, na kterých stojí asi 65 % veškeré generované elektřiny v Japonsku. V roce 2024 vydalo Japonsko za dovoz LNG a uhlí cca 68 mld. USD, což představovalo asi 9,8 % veškerých importních výdajů ekonomiky utracených za suroviny pro generování elektřiny. Dovoz všech fosilních paliv se pak podílel na japonských dovozech zhruba 24-25 %. Vzhledem ke klesající hodnotě JPY se pak tyto dovozy citelně prodražují, což se negativně projevuje na globální konkurenceschopnosti japonského soukromého sektoru i na zvyšujících se spotřebitelských cenách.   

Sázkou na posílení produkce elektřiny z jádra se vláda snaží o posílení energetické bezpečnosti skrze snižování závislosti na dovozech, stejně jako o zajištění stabilních cen energií. 

Od odpojení všech svých jaderných reaktorů po havárii ve Fukušimě v roce 2011 znovuuvedlo Japonsko do provozu 15 z 33 bloků vyhodnocených jako funkčních (mj. v JE Sendai, Takahama, Ikata, Oi, Genkai, Mihama, Onagawa, Šimane a nyní Kašiwazaki-Kariwa). Jaderné elektrárny v Japonsku musely zavést zesílená opatření proti přírodním katastrofám (cunami, tornádům, zemětřesením, požárům), instalovat vícero zdrojů chlazení a zásobování elektřinou, či posílit systémy filtrace.

Prioritou je pak diverzifikace zdrojů paliva pro jaderné elektrárny a zbavení se závislosti na rizikových aktérech. Od roku 2022 japonské firmy neodebírají žádný obohacený či neobohacený uran z Ruska. V současnosti jsou hlavními dodavateli palivových komponent a surovin z Austrálie, Kanady, USA a Namibie, přičemž v plánu je začít dovážet větší množství uranu z Kazachstánu.

Nové zdroje jaderné energie

Vzhledem k ambiciózním průmyslovým plánům vlády v oblasti nových technologií instituce očekávají nárůst spotřeby elektřiny, a to jak v kontextu posílení energeticky náročné výroby v obranném, polovodičovém či loďařském průmyslu, tak i s ohledem na plánovaný rozvoj AI datových center s vysokou spotřebou elektřiny.

I proto by v roce 2026 by společnost Kansai Electric Power měla začít s průzkumy možnosti výstavby nového jaderného bloku v západní části ostrova Honšú. Jednalo by se o první nový blok v zemi od roku 2009, kdy byl spuštěn reaktor Tomari-3 na Hokkaidu.

Japonská vláda zároveň usiluje o zrychlení komercializace nových technologií pro generaci elektřiny v oblasti jádra, včetně pokročilých lehkovodních reaktorů, rychlých reaktorů, vysokoteplotních plynových reaktorů a malých modulárních reaktorů (SMR).

Inovativní reaktory nové generace

Zrychluje proto vládní podpora financování výzkumu a budoucího nasazení SMR. V doplňkovém rozpočtu pro rok Ministerstvo hospodářství, obchodu a průmyslu (METI)  vyčlenilo přibližně cca 41 milionů USD specificky na vývoj technologií inovativních reaktorů nové generace. Kromě toho se diskutují širší vládní programy grantů spojené s inovativními reaktory v rozsahu až 523 milionů USD pro výzkum a posílení dodavatelských řetězců jaderného průmyslu. Japonsko také připravuje systémy státních úvěrů a záruk ke snížení finančního rizika jaderných projektů a státem propojené instituce, jako je Japan Bank for International Cooperation (JBIC).

Japonsko se totiž rychle profiluje jako globální hráč v oblasti SMR a jaderné fúze, což vytváří zajímavý prostor pro spolupráci s českými firmami. V oblasti SMR japonská vláda prostřednictvím METI  systematicky podporuje vývoj reaktorů nové generace jako součást své energetické a dekarbonizační strategie.

Do vývoje jsou zapojeny velké průmyslové skupiny, například Mitsubishi Heavy Industries, IHI či JGC Holdings, které pracují na vlastních konceptech SMR nebo se podílejí na mezinárodních projektech (např. s americkou společností NuScale). Japonsko počítá se zahájením detailního návrhu domácích SMR kolem roku 2027 a s jejich praktickým nasazením v horizontu 30. let.

Jaderná fúze

V oblasti jaderné fúze je Japonsko jednou z technologicky nejpokročilejších zemí světa: je klíčovým partnerem projektů ITER a Broader Approach. Důležitým cílem je proto zprovoznění fúzního zdroje energie po roce 2030. Během roku 2026 proto dojde ke zpřístupnění výzkumných zařízení veřejných institucí (Národního institutu pro kvantovou vědu a technologie, Národního institutu pro fúzní vědu a Institut laserového inženýrství při Univerzitě v Ósace), které realizují pokročilý výzkum a vývoj zařízení pro jadernou fúzi soukromým subjektům.

Společnosti, které tato zařízení budou využívat, budou hradit náklady na spotřební materiál, který je nutné po každém experimentu vyměnit, stejně jako poplatky za elektřinu. Vláda ponese náklady na údržbu a správu. Kromě zapůjčování zařízení plánuje vláda spolupracovat na vývoji s firmami také prostřednictvím systému personálních zápůjček mezi veřejným a soukromým sektorem.

Zapojení českého jaderného průmyslu

Pro české firmy a výzkumné instituce se nabízí více cest, jak se do spolupráce s Japonskem zapojit. Silným vstupním bodem jsou partnerství s japonskými průmyslovými firmami při vývoji komponent, materiálů, výrobních technologií, řídicích systémů nebo inženýrských služeb pro SMR projekty určené pro japonský i zahraniční trh. V oblasti fúze mohou české podniky a výzkumné instituce navázat spolupráci prostřednictvím mezinárodních výzkumných programů, společných vývojových projektů nebo zapojením do dodavatelských řetězců japonských výzkumných center a soukromých firem.

Při vhodném zapojení do dodavatelských řetězců či konsorcií se může český jaderný průmysl ucházet o příležitosti v oblasti údržby, dodávek technologických řešení, přenosu technologií či v nakládání s jaderným odpadem. Značné možnosti se otevírají i v oblasti výzkumu, vývoje a komercializace nových zdrojů.

Díky otevřenosti Japonska k mezinárodní kooperaci, která je ve vztahu k Česku umocněna podepsaným memorandem o spolupráci ve výzkumu a vývoji v oblasti jaderné energetiky mezi METI a českým Ministerstvem průmyslu a obchodu, a silné státní podpoře těchto technologií mají české subjekty reálnou šanci stát se dlouhodobými partnery v rozvoji tradičního jádra, SMR i fúzní energetiky.