Podle aktuálních tržních odhadů se hodnota sektoru v letech 2025–2026 pohybuje v pásmu přibližně 528–554 miliard USD, přičemž střednědobé projekce počítají s růstem k 640–709 miliardám USD do roku 2031, a to při stabilní podpoře veřejných investic a rozjezdu velkých rozvojových projektů. V krátkém horizontu navíc poptávku podpírají fiskální stimuly a doplňkové rozpočty, včetně prostředků na obnovu po živelných pohromách a regionální revitalizaci.

Strukturální realita je přitom neúprosná: většina dálničních úseků, mostů, tunelů, přehrad, vodních staveb a nábřežních mol vznikla v 60.–70. letech minulého století – a dnes je přes 730 tisíc mostů, 11 tisíc tunelů či tisíce dalších objektů starších než 50 let, což vyvolává dlouhodobou vlnu diagnostiky, údržby a obnov. Současně se prohlubuje nedostatek pracovníků: vládní a bankovní analýzy popisují napjatý trh práce jako „vytrvalý“ jev, který zvyšuje mzdy a snižuje schopnost odvětví doručovat projekty bez masivního nasazení automatizace a digitálních nástrojů.

Poptávka: méně nového bydlení, více rekonstrukcí a inženýrských staveb

Rezidenční výstavba dlouhodobě oslabuje – v roce 2024 klesl počet nově zahájených bytů pod hranici 800 tisíc, zatímco měsíční data v letech 2025 a 2026 ukazují volatilitu a meziroční poklesy na začátku roku 2026. Naopak renovace lámou rekordy: v roce 2024 dosáhly objednávky na rekonstrukce a obnovy téměř 87 miliard USD (meziroční nárůst o 4,2 %), přičemž růst táhly zejména nerezidenční objekty. Oživení se očekává i u civilního inženýrství a nerezidenční výstavby, v současnosti tažené obnovou po zemětřesení na poloostrově Noto, posílenými veřejnými rozpočty a posilováním energetické bezpečnosti.

Regulace a „zelený“ obrat: od povinné energetiky k výpočtu uhlíkové stopy

Od dubna 2025 platí zpřísněná verze Building Standards Act, která rozšiřuje povinnost splnit minimální standardy energetické náročnosti na všechny nové stavby a postupně směřuje k tomu, aby nové budovy plnily parametry Zero Energy House / Zero Energy Building (dům/budova s nulovou roční spotřebou energie, ZEH/ZEB) do roku 2050. Vláda zároveň připravuje na rok 2026 opatření, které by mělo být pro trh zlomový: povinný výpočet uhlíkové stopy v celém životním cyklu budovy – Life Cycle Assessment (posouzení životního cyklu, LCA) pro větší nové stavby, a to od výroby materiálů přes výstavbu a provoz až po demolici a nakládání s odpady. Tlak na dekarbonizaci přitom dopadá i na stavební materiály a postupy – od nízkouhlíkových cementů a oceli přes recyklaci po ZEH/ZEB standardy velkých zhotovitelů, kteří ukazují, že technologicky i provozně lze jít nad rámec minima norem.

Digitalizace a automatizace: z papíru do 3D/4D a na stroj

Ambice zvýšit produktivitu na staveništích naplňuje vládní program i‑Construction (vládní program pro digitalizaci stavebnictví), který zavádí 3D/4D datovou kontinuitu od průzkumu přes projekci a stavbu po inspekci a údržbu a který má za cíl zvýšit produktivitu výstavby o 20 %. Na trhu se přitom prosazují integrované platformy a služby, které propojují dronové mapování, 3D navádění stavebních strojů, cloudové řízení stavby a vzdálenou správu strojů, jež by v praxi měly snížit náklady a čas výstavby díky přesnějším datům, automatizaci a přesnosti výkopů i hutnění. Přechod od 2D výkresů k Building Information Modeling (informační modelování budov, BIM) / Construction Information Modeling (informační modelování inženýrských staveb, CIM) se stává požadavkem mnoha zadavatelů, zejména ve veřejných pracích.

Odolnost a seizmika: tři generace norem a trvalá vlna retrofitů

Japonské normy po zkušenostech s velkými zemětřeseními definují tři generace staveb: před rokem 1981 (vyšší riziko kolapsu), 1981–2000 (zásadní zlepšení), a po roce 2000 (posílení požadavků na dřevostavby, základy a spojovací prostředky). Starší fond budov a vodohospodářská síť proto vyžadují rozsáhlé diagnostiky, zesílení a kontinuální monitoring, což s rostoucí otevřeností místních správců infrastruktury k digitální transformaci (DX) vytváří prostor pro nové metody inspekcí – od dronů přes umělou inteligenci po Real Time Kinematic (kinematické polohování v reálném čase, RTK).

Offshore vítr a přístavy: logistika 15–20MW turbín

V pobřežní energetice stát nově pracuje se standardním měřítkem 1 GW s turbínami 15–20 MW, což klade mimořádné nároky na přístavní plochy, nosnost a montážní logistiku. To posiluje poptávku po simulačních nástrojích a robustních řešení v projektování, nákupu a výstavbě (EPC) – od návrhu layoutu přístavních po řízení rizik na staveništi.

Co z toho plyne pro české firmy

Japonské veřejné zakázky postupně vyžadují datovou kontinuitu od projektové dokumentace po provoz a údržbu – příležitost pro nástroje pro interoperabilitu BIM/CIM, kontrolu kvality modelů, společné datové prostředí a pro digitální dvojčata mostů, tunelů či vodohospodářství, včetně napojení na senzory a prediktivní modely.

Kombinace dronů (rychlá volumetrie, plánování), 3D navádění strojů a vzdálené správy flotil pomáhá řešit nedostatek pracovníků a zpřesňuje provádění prací. České firmy proto mohou dodat specializované softwarové moduly nebo robotická řešení pro opakované činnosti (např. vázání výztuže, aplikace stříkaných směsí či autonomní inspekci).

Očekávané povinné posouzení životního cyklu vytvoří nové rozpočtové položky pro software, datové knihovny a ověřené environmentální prohlášení o produktu (EPD), stejně jako pro nízkouhlíkové materiály (cement, ocel, dřevo, recyklát). Současně se rozšiřují piloty ZEH/ZEB v administrativních a veřejných budovách. To může přinést prostor pro české technologie řízení vytápění, ventilace a klimatizace (HVAC), rekuperace či stínění.

Potřeba seizmicky odolných řešení a monitoringu zase znamená poptávku po tlumičích, izolátorech, FRP výztužích, prefabrikovaných spojích pro dřevostavby, ale i po cloudových dashboardech pro správu rizik a prediktivní údržbu.

Vzhledem k potřebě škálování přístavní infrastruktury pro 15–20MW stroje mohou pak české firmy nabídnout řešení pro simulace, plánování plavebních oken, systémy pro bezpečnost, ochranu zdraví a životní prostředí, a specializované služby v oblasti inženýrství, zakázek a výstavby.

Co v Japonsku funguje?

Na japonském trhu dobře funguje partnerství s velkými zhotoviteli („sōgō kensetsu“) a s technologickými integrátory, kteří vyžadují rychlé ověření konceptu (PoC) s jasnými metrikami úspor v čase, nákladech a bezpečnosti – ideálně s lokalizovaným rozhraním do japonštiny a napojením na existující platformy (např. Smart Construction).

Fungovat může i poradenský prodej, např. v případě municipalit, které nyní revidují metodiky výstavby a otevírají tendry technologiím DX (drony, AI detekce poruch, kinematické zaměřování v reálném čase). I proto, že značná část trhu stále využívá konvenční postupy, je možné identifikovat prostor pro řešení, která prokážou úsporu člověkohodin a snížení nákladů např. na inspekci.

V neposlední řadě se vyplatí mapovat shodu: u digitálních řešení s metodikami i‑Construction/BIM‑CIM, u „zelených“ technologií s požadavky ZEH/ZEB a u materiálů se standardy pro LCA a příslušnými auditními postupy.

Zároveň je třeba počítat s tím, že japonský trh je během na dlouhou trať, který odměňuje konsistenci, přítomnost na místě a trpělivost při budování důvěry.

Coral Construction Technologies – česká firma, která jde příkladem

Ve kontextu zdánlivě teoretických příležitostí je pro český export potřebné, aby existovaly firmy, jejichž pionýrský přístup může inspirovat další zájemce o japonský trh. Takovým příkladem je i česká Coral Construction Technologies a její mateřská společnost Purposia Group, která identifikovala okno příležitosti v transformativním období japonského stavebnictví. Technologie 3D tisku betonových konstrukcí totiž včasně reaguje na strukturální problémy tohoto segmentu, stejně jako na trendy vyplývající z digitální transformace a zelené transformace.   

Snahu o vstup na japonský trh podpořila promyšlenou strategií, jejíž realizaci zahájila v roli oficiálního partnera EXPO 2025 v Ósace, kde o její technologii projevili zájem první partneři z privátního sektoru.

Na začátku roku 2026 se pak Coral a Purposia Group zaměřily na oslovení konkrétních stavebních a technologických společností, detailní poznání potřeb japonského stavebního trhu a zjištění reakce potenciálních partnerů na nabízená řešení.

Proto firmy uspořádaly ve spolupráci s agenturou CzechTrade a Velvyslanectvím ČR v Japonsku na začátku března 2026 odborné konference v Ósace a v Tokiu, kterých se zúčastnili zástupci více než šedesáti stavebních společností, technologických firem a městských samospráv. 

Nejen samotná účast partnerů, ale i návazné diskuse a obchodní jednání jasně ukázaly, že o technologii 3D tisku betonu je ze strany japonských firem velký zájem. Úsilí Coral a Purposia Group tak potvrzuje, že s vhodnou technologií, která reaguje na potřeby Japonska, v kombinaci s promyšlenou strategií, trpělivostí a tvrdou prací má absolutní smysl o tento zdánlivě vzdálený trh usilovat.