Jako poctu památce padlých vojáků 1. světové války položili dnes velvyslanec České republiky v Paříži Jaroslav Kurfürst a plk. Jaroslav Peter věnec pod Vítězným obloukem v Paříži.

Poděkovaní patří především  československým legionářům, kteří sehráli významnou v bojích první světové války. Základ legií položili již na začátku války čeští krajané z Paříže, převážně sokolové, kteří nabídli své služby francouzské armádě. V rámci francouzské Cizinecké legie vznikla 31. srpna 1914 rota „Nazdar“ (compagnie „Nazdar“), pojmenovaná po tradičním sokolském pozdravu, kterým se její příslušníci odlišovali od Francouzů.

Rota se zúčastnila vítězné bitvy u Arrasu 9. května 1915, kde však utrpěla těžké ztráty, což vedlo k jejímu rozpuštění. Během této bitvy došlo také ke ztrátě bojového praporu roty „Nazdar“, který nesl praporečník Karel Bezdíček. Ten padl a jeho tělo se nikdy nenašlo; pravděpodobně leží pohřben, i s praporem, v některém z hromadných hrobů.

Bitva u Arrasu však rotu „Nazdar“ navěky proslavila. Po jejím rozpadu byli přeživší a další českoslovenští dobrovolníci rozmístěni do různých jednotek Cizinecké legie, kde pokračovali v boji na různých frontách – kromě západní fronty ve Francii také na soluňské frontě v Řecku nebo u Gallipoli.

V závěru roku 1917, díky příjezdu dvou transportů legionářů z Ruska, příchodu Čechoslováků ze srbského a rumunského zajetí a dobrovolníků sloužících v srbské armádě, začaly ve Francii vznikat skutečné československé legie. V roce 1918 byla vytvořena Československá střelecká brigáda, která čítala přibližně 9 600 vojáků a skládala se z 21. a 22. československého střeleckého pluku. 

Dne 30. června 1918 se u města Darney konala velká vojenská slavnost za přítomnosti Edvarda Beneše a francouzského prezidenta Raymonda Poincarého. V tento den složili příslušníci 21. střeleckého pluku přísahu a převzali bojovou zástavu, kterou vytvořil malíř František Kupka (sám legionář). Brigáda byla poté nasazena do bojů na západní frontě, zejména v Alsasku, u Terronu a Vouziers.

Bitva u Terronu 20. října 1918 se, vedle bitvy u Arrasu, stala jedním z nejslavnějších bojových vystoupení československých legionářů ve Francii.

Ve Francii padlo 650 československých legionářů. Nasazení československých legií na západní frontě vedlo k rozhodnutí francouzské vlády z 29. června 1918, která podpořila právo Čechů a Slováků na samostatnost a uznala Národní radu Čechů a Slováků jako reprezentativní orgán obou národů.