Jádrem více než 20 let vyjednávaného právního instrumentu je závazek uvádění původu genetického zdroje či související tradiční znalosti využité pro nový vynález v příslušné patentové přihlášce. Na začlenění tohoto požadavku do mezinárodního systému patentové ochrany již sice panovala principiální shoda, ovšem otevřenou otázkou k dořešení během diplomatické konference zůstávaly především podmínky pro faktické spuštění a možné důsledky jeho případného nedodržení ze strany přihlašovatele patentu.

Působnost dojednaného instrumentu skutečně zůstává omezena na patentový systém, z působnosti závazků jsou dále vyňaty lidské genetické zdroje. Pro aktivaci požadavku na uvádění zdrojů musí daný genetický zdroj či související tradiční znalost představovat nezbytný prvek patentovaného vynálezu, na němž závisí příslušná invence. Smluvní strany ovšem nemohou příslušným patentovým úřadům ukládat povinnost ověřovat pravost informací o původu, uváděných v patentových přihláškách. Důležitý je také článek o ne-retroaktivitě. Pro případ nedodržení požadavku na uvádění původu ukládá instrument stranám povinnost poskytnout přihlašovatelům patentů možnost nápravy před tím, než by vůči nim byly uplatněny sankce. V závěru diplomatické konference proběhl podpisový ceremoniál, kde mohly jednotlivé delegace podepsat stručný závěrečný akt konference i vlastní sjednanou smlouvu.

Text sjednaného právního instrumentu je k dispozici ZDE.