Pocházel z úřednické rodiny, jejíž většina byla později nacisty zavražděna v Osvětimi; po studiích středních škol v Lučenci a Rimavské Sobotě absolvoval PrF UKom (JUDr. 1936) a pak působil v advokacii, v té době také vstoupil do KSS. Hned v r. 1939 se zapojil do komunistického odboje, r. 1941 byl zatčen a internován v Ilavě, v l. 1942-44 žil v ilegalitě v Maďarsku. Zúčastnil se SNP a po jeho potlačení se ukrýval v horách; od dubna 1945 pak pracoval na repatriačním odboru ministerstva sociální péče čs. vlády v Košicích. V létě 1945 byl přijat na MZV a v červnu následujícího přidělen Úřadu vládního delegáta v Budapešti; od jara 1947 byl však více než rok mimo službu, když se v Davosu léčil z TBC. V červenci 1948 byl jmenován legačním radou vyslanectví ve Švýcarsku a od února 1949 byl rok konzulem v Ženevě; po návratu do Prahy pak začal pracovat v tzv. smluvně-právním (později mezinárodním, od r. 1957 mezinárodně-právním) odboru MZV, s nímž spojil i většinu své další kariéry. V l. 1953-54 byl zástupcem šéfa čs. delegace v DKNS v Koreji gen. F. Bureše, poté se vrátil na mezinárodní odbor. V l. 1956-58 působil jako úředník MAAE a člen první rady jejích guvernérů. V letech 1958-64 byl vedoucím MPO MZV, poté byl poradcem ministra V. Davida (viz) a od září 1966 do října 1969 zastával funkci velvyslance ve Švýcarsku. Pro své postoje po srpnu 1968 byl v říjnu 1970 z MZV propuštěn a předčasně penzionován. Po pádu komunistického režimu byl 1. 2. 1990 přijat zpět jako konzultant MPO FMZV a ještě v září t. r. zastupoval ČSFR na 34. konferenci MAAE. V 90. letech také publikoval řadu analýz, týkajících se např. neoprávněných nároků německých a rakouských vysídlenců.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 662 - 663