Po absolvování gymnázia vystudoval práva na české univerzitě (JUDr. 1911), pak pokračoval ve studiích na pařížské École de science politique, poté působil do r. 1914 v soudní správě u Zemského soudu v Praze a Okresního soudu v Rokycanech. V březnu 1914 vstoupil do rakousko-uherské konzulární služby, koncem následujícího roku se však vrátil do soukromého sektoru a pracoval jako advokát, jeho sociální postavení povzbudil i sňatek s dcerou známého českého politika a nakladatele J. Grégra Kornélií. V polovině r. 1917 se zapojil do českého protirakouského odboje, koncem října 1918 jménem Českého národního výboru notifikoval vyhlášení samostatnosti zahraničním konzulátům v Praze a byl kooptován do Prozatímního NS za čs. socialisty, již na podzim 1919 ovšem vstoupil do rodící se diplomacie. Od ledna do července 1920 byl legačním tajemníkem vyslanectví v Londýně, jež (v době, kdy vyslanec Š. Osuský stál v čele čs. delegace na konferenci v Paříži) vedl jako chargé dʼaffaires, od srpna do listopadu 1920 pak byl přednostou politické sekce MZV a zástupce ministra. Od února 1921 do podzimu 1924 zastával funkci vyslance v Rumunsku, kde vydatně přispěl k oživení vzájemných vztahů a 23. 4. 1921 také podepsal za ČSR první čs.-rumunskou spojeneckou smlouvu, druhý ze základních dokumentů MD. Od října 1924 do října 1928 byl vyslancem ve Švýcarsku a současně stálým delegátem u Společnosti národů. Od listopadu 1928 do léta 1936 působil jako vyslanec v USA (akreditovaný současně i na Kubě), jenž za svůj podíl na aktivizaci vzájemných vztahů získal mj. čestný doktorát na univerzitě v Jižní Karolíně. Od září 1936 do června 1937 byl vyslancem v Rakousku, v červenci 1937 byl pak (po tzv. Šebově aféře) vyslán jako nový titulář opět do Rumunska, kde působil až do března 1939. 16. 3. t. r. předal vyslanectví německému vyslanci, za což byl po válce krátkou dobu internován a 1946 vyšetřován také mimořádným lidovým soudem. V březnu 1948 emigroval, v exilu pracoval ve službách etiopského císaře Hailé Selassié a v některých misích OSN.

 

Lit.: Alena GAJANOVÁ, ČSR a středoevropská politika velmocí (1918–1938). Praha 1967; Miroslav TEJCHMAN, Československo a Rumunsko v roce 1938 a Malá dohoda. Slovanské štúdie 12, 1971; E. KLEPSOVÁ, Osud Ferdinanda Veverky. Vítaný host. Čtvrtletník příznivců Plzeňského kraje, 2009, č. 3.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 256