Vystudoval gymnázium v Michalovcích (1943), studium práv na  PrF UKom přerušila jeho účast v SNP, po jehož potlačení se ukrýval. V letech 1945-48 dostudoval PrF UK v Praze (JUDr. 1948), již r. 1945 vstoupil do KSČ. Už v červnu 1945 byl přijat na ministerstvo informací, kde byl brzy zařazen do odboru kulturních styků se zahraničím. V březnu 1949 přešel na MZV, kde byl nejprve sekretářem náměstka ministra V. Borka (viz). V letech 1951-52 byl vedoucím oddělení pro Blízký východ tehdejšího V. (asijského) odboru, od března 1952 byl  pak vedoucím tzv. ABO (resp. později 5.), majícího v kompetenci vztahy s anglicky mluvící země včetně USA a Latinskou Amerikou. Od února 1959 zastával úřad vyslance, od září 1961 prvního velvyslance v Itálii, který přispěl k normalizaci čs.-italských vztahů. Po návratu do Prahy se stal od 1. 2. 1962 vedoucím 10., afrického odboru MZV, v březnu 1964 byl pak jmenován jedním náměstků ministra zahraničí V. Davida (viz). V dubnu 1967 se po odchodu A. Gregora (viz) do Varšavy stal prvním náměstkem ministra, kterým zůstal i po nástupu J. S. Hájka (viz). Jeho další kariéru vážně nenarušila ani sovětská invaze v srpnu 1968, která ho zastihla na dovolené na rodném východním Slovensku, z diplomacie však musel na čas odejít. K 31. říjnu t. r. byl jmenován státním tajemníkem (a současně poradcem pro zahraničně-politické záležitosti) prezidenta L. Svobody, po zrušení tohoto úřadu pak zůstal až do října 1976 v čele KPR. Od listopadu 1976 do června 1982 působil jako velvyslanec ve Francii, po skončení mise byl pak až do svého penzionování v prosinci 1988 ředitelem ÚMV. V té době se podílel na několika studiích o mezinárodních vztazích a čs. zahraniční politice, po svém penzionování stále ještě byl formálně v čele Čs. sdružení pro Spojené národy.

 Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s 551 - 552