Vystudoval reálku a poté PrF  UK (1935 JUDr.), již v době studií se angažoval nejprve ve sdružení sociálně demokratického studentstva a později (od r. 1936) v KSČ. Po studiích pracoval jako advokátní koncipient v kanceláři komunistického advokáta P. Anzenbachera. V době německé okupace se zúčastnil komunistického odboje, od srpna 1944 do osvobození byl vězněn. V letech 1945-48 pracoval jako odborový ředitel znárodněného podniku Čs. hutě Kladno, kde se mj. aktivně zúčastnil únorového převratu jako místopředseda tamního akčního výboru, r. 1949 přešel jako prezidiální šéf na ministerstvo průmyslu, kde se posléze stal náměstkem tehdejšího ministra G. Klimenta. Od léta 1954 do svého propuštění v únoru 1970 pak působil v diplomatických službách. Od září 1954 do poč. r. 1960 zastával funkci velvyslance v Jugoslávii, prvního řádného tituláře v této zemi od roztržky Bělehradu s východním blokem r. 1948. Od března 1960 byl krátce vedoucí sekretariátu ministra V. Davida (viz), poté vedl od listopadu 1960 do června 1962 3. něm.-rakouský odbor ministerstva. V červnu 1962 byl jmenován jedním z náměstků V. Davida, od dubna 1964 do června 1966 byl zároveň generálním sekretářem MZV, prvním od zrušení této funkce koncem 40. let. Od června 1966 do srpna 1969 působil jako velvyslanec ve Francii, kde také prožil dny po sovětské invazi do ČSSR (a vystupoval proti ní v duchu tehdejších postojů čs. vlády). I díky tomuto postoji byl odvolán a po dalším krátkém působení v 5., západoevropském odboru byl k 28. 2. 1970 z FMZV propuštěn. Až do získání nároku na penzi pak musel působit i v dělnických profesích. Zemřel krátce po zhroucení režimu.

 

Lit.: Antoine MARÈS, „Naším hlavním cílem zůstává uvolnění napětí.“ Francie – Československo 1961–1968. Soudobé dějiny, 1998, č. 4; Jan PELIKÁN, Jugoslávie a východní blok 1953–1958. Praha 2001.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 539 - 540