Absolvoval pražskou obchodní akademii (jeho učitelem tu byl i E. Beneš /viz/), poté odjel na studia do Velké Británie, kde začal působit i jako novinář. Za první světové války se zapojil do zahraniční odbojové akce, od sklonku r. 1915 působil mj. jako osobní taj. T. G. Masaryka a později, od 1. 3. 1917 do 31. 10. 1918 jako šéf Čs. tiskové kanceláře v Londýně. Tehdy také vydal několik informativních anglických spisů o české otázce a česko-britských vztazích, mj. Independent Bohemia: An Account of the Czecho-Slovak Struggle for Liberty /1918/; Great Britain’s New Allies – The Czecho-Slovaks /1918/; Great Britain and The Czecho-Slovaks /1919/, v l. 1917–1918 navíc studoval na Vysoké obchodní škole v Liverpoolu. Po válce vedl dále prozatímně čs. legaci v Londýně (do služeb MZV vstoupil formálně k 15. 1. 1920), k 1. 11. 1920 byl pak přidělen jako legační tajemník II. třídy k vyslanectví ČSR ve Švédsku. Počátkem října 1922 se vrátil do pražského ústředí, ale již půl roku nato, počátkem května 1923 byl ve funkci konzula II. třídy přidělen k vyslanectví ČSR v Bukurešti a počátkem srpna 1925 v téže hodnosti ke generálnímu konzulátu ve Vídni. V listopadu 1930 se vrátil do ústředí, kde působil jako referent pro Německo v národohospodářské sekci (odd. IV/1), v dubnu 1934 pak nastoupil jako legační tajemník I. třídy a posléze legační rada u vyslanectví ČSR v Brazílii. Poté, co byl koncem prosince 1938 penzionován vyslanec J. Švagrovský /viz/, stál VN v čele tohoto vyslanectví jako chargé d’affaires. Po okupaci českých zemí v březnu 1939 předal úřad do rukou Němcům, zůstal ale v Brazílii a zapojil se do rodícího se československého zahraničního odboje. V Riu založil pomocný výbor Čs. červeného kříže a posléze další podobné organizace, po obnovení styků mezi brazilskou a čs. exilovou vládou v Londýně byl v prosinci 1942 jmenován znovu čs. chargé d’affaires v Brazílii. Po válce byl počátkem března 1946 přeložen do ústředí (jako vrchní odborový rada), kde ho čekalo vyšetřování disciplinární komisí pro předání úřadu Němcům. Po komunistickém převratu byl dán na dovolenou s čekatelným a poté na návrh AV MZV propuštěn ze služeb ministerstva. Ilegálně pak přešel hranice a vrátil se do Brazílie, kde působil jako zástupce Rady svobodného Československa a byl jejím zástupcem ve Shromáždění porobených národů (AGEN). Založil Sdružení bývalých zaměstnanců československé zahraniční služby.

Dílo: Vladimír NOSEK, týž, Anglie a náš boj za samostatnost, Praha 1926, TÝŽ, The Spirit of Bohemia: A Survey of Czechoslovak History, Music and Literature, Londýn 1926.

Lit.: Jožka PEJSKAR, Pocta padlým, sv. 1, Curych 1982, s. 141; Jan NĚMEČEK, Soumrak a úsvit československé diplomacie, Praha 2008, s. 417–422.

J.Nk.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 173-174