Vyrůstal v rodině gymnaziálního profesora; po absolvování gymnázia (maturita 1927) vystudoval PrF UK (JUDr. 1932), již v době studií se začal angažovat v komunistickém hnutí. Od r. 1934 byl soudním čekatelem u Okresního soudu v Uherském Hradišti, vzhledem k politickým aktivitám byl však nucen službu opustit a až do r. 1945 pracoval jako koncipient u advokátních firem ve Zlíně a v Olomouci. V r. 1945 se stal členem Městského NV v Olomouci, kde měl na starosti mj. vyšetřování kolaborantů; náležel k předsednictvu KV KSČ, v době komunistickém převratu byl předsedou AV NF v Olomouci. V květnu 1949 přešel na MZV a již od září t. r. byl vyslancem v Nizozemí, kde předtím ZÚ vedl již od března 1948 (po rezignaci S. Ingra /viz/) jako chargé dʼaffaires. Z Haagu byl odvolán v červnu 1951 v souvislosti s „aférou“ krajského tajemníka KSČ Stavinohy, posléze musel v listopadu následujícího roku odejít i z MZV. Přešel na Univerzitu Palackého jako odborný asistent katedry marxismu, od r. 1955 byl pak dočasně vedoucím odboru univerzit na ministerstvu školství. Od září 1959 vyučoval na VŠ ekonomické, v září 1961 byl jmenován rektorem Univerzity 17. listopadu, kde současně vyučoval politickou ekonomii. V letech 1961-69 byl zároveň předsedou Čs. společnosti pro mezinárodní styky a vedoucím čs. výkonného výboru Sdružení pro Spojené národy (WFUNA). Ač obdržel ještě r. 1968 vysoké státní vyznamenání, r. 1969 byl všech funkcí zbaven a penzionován.  

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 487