Studoval písecké gymnázium (maturita 1908) a následně PrF na české univerzitě v Praze (JUDr. 1913). Po završení studií vykonával praxi u Okresního soudu v Písku, od léta 1914 sloužil (jako důstojník justiční služby) v rakousko-uherské armádě, po vzniku ČSR působil krátce (1919-20) jako vojenský soudce i v armádě čs. V březnu 1920 byl jako ministerský koncipista přijat do ministerstva obchodu, koncem roku složil zkoušky pro diplomatickou a konzulární službu a od března 1921 působil v čs. diplomacii. Po necelých dvou letech služby v MZV, naposledy v hodnosti ministerského taj., byl od 1. 12. 1922 až do února 1927 přidělen jako legační tajemník k čs. vyslanectví ve Vídni, kde měl na starosti vedle politické agendy i záležitosti čs. menšiny. Od 1. 2. 1927 pracoval jako odborový rada v politické sekci MZV (odd. II/1), od prosince 1929 pak až do 1. 6. 1936 vedl (jako konzul I. třídy) konzulát v indické Bombaji. Po návratu vedl jako vrchní odborový rada jedno z oddělení národohospodářské sekce MZV, po likvidaci čs. diplomacie po německé okupaci byl pak (podobně jako jeho kolegové R. Kuráž, J. Reisser aj. /viz/) převeden k 31. 8. 1939 na protektorátní ministerstvo obchodu, později (1943-45) pracoval na ministerstvu hospodářství. V červnu 1945 byl přijat zpět na MZV, 4. 7. 1946 povýšen na ministerského radu, od 1. 9. 1947 pak působil jako generální konzul v Bombaji. V únoru 1948 se jako vyslanec „se speciálním posláním“ zúčastnil vyhlášení nezávislosti Srí Lanky, na informaci o odvolání k 28. 2. 49 pak reagoval – podobně jako vyslanec v Dillí J. Šejnoha (viz) – odchodem do exilu.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 148