Po absolvování gymnázia v Brně (1911) studoval na PrF české univerzity v Praze a ve Štrasburku. Za první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě, r. 1917 byl zajat a záhy vstoupil do československých legií v Rusku (8. pluk). V dubnu 1918 se přihlásil do Francie, kde zpočátku sloužil u čs. 23. pluku, po vzniku ČSR vstoupil do služeb rodícího se MNO, z armády odešel až v květnu 1920 v hodnosti kpt. Už v září 1919 nicméně vstoupil do služeb MZV a jako legační tajemník II. třídy byl přidělen vyslanectví ve Francii, z Paříže byl povolán do ústředí až počátkem dubna 1926. Po ročním působení v prezídiu MZV (v organizačním a inspekčním odd.) byl přidělen na čs. vyslanectví ve Varšavě, kde pracoval jako legační tajemník až do dubna 1931. Následovala tříletá služba v pražském ústředí, v politické sekci, kterou vystřídalo přidělení k Sekretariátu Společnosti národů v Ženevě. Počátkem října 1937 byl převeden jako legační rada k vyslanectví ve Velké Británii, kde se stal zástupcem tituláře. Po abdikaci vyslance J. Masaryka (viz) převzal koncem roku 1938 jako chargé d’affaires vedení legace. Svůj úřad udržel i po okupaci českých zemí v březnu 1939 a spravoval jej až do úplného uznání čs. exilové vlády v r. 1941. Poté pracoval ve funkci vyslance bez určení působiště u exilového MZV. Po válce se stal členem československé delegace při OSN v New Yorku, v této funkci působil mj. jako předseda komise OSN, která v r. 1947 rozhodla o rozdělení Palestiny. Po komunistickém převratu v r. 1948 rezignoval a zůstal v Londýně, kde se později zapojil do aktivit exilového Ústavu E. Beneše. V jeho rozpravách také vydal pětisvazkovou studii Československá cesta do Mnichova (1955–1958) a zamýšlel se i nad soužitím Čechů se Slováky a Němci (Problém česko-slovenský a problém česko-německý /1954/).

Archiv: School of Slavonic and East European Studies, University College London, Lisický Collection

Lit.: Jan NĚMEČEK, Soumrak a úsvit československé diplomacie, Praha 2008; Věra OLIVOVÁ, Ústav Edvarda Beneše v Londýně 1950–1964: pamětní tisk k 50. Výročí založení ústavu. Praha 2000.

J. Nk.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 144