Pocházel z rodiny důstojníka, účastníka SNP; po absolvování střední všeobecně vzdělávací školy (maturita 1964) vystudoval v l. 1964-69 na FF UKom slovenštinu a srbochorvatštinu, od r. 1969 pak působil na katedře slavistiky na bratislavské FF jako odborný asistent a později docent jihoslovanských literatur. Vedle tohoto pedagogického působení působil i jako lektor na FF univerzity v Novem sadu, v l. 1982-86 byl pak na dlouhodobém studijním pobytu ve Francii. Vynikal jako překladatel (přetlumočil z chorvatštiny a srbštiny dvacet knih, v tom i romány M. Selimoviče, I. Andriče, D. Čosiče a dalších), vydal antologie z chorvatské a srbské poezie, i sedm vlastních básnických sbírek (Štvanica, /1970/; Orfeus na bicykli /1980/, Argonauti /1981/ ad.). V lednu 1987 byl přijat na FMZV, kde byl zařazen do tzv. koncepčního oddělení odboru pro kulturní styky se zahraničím, na jaře 1989 se uvažovalo o jeho vyslání ve funkci kulturního rady na ambasádu do Paříže, ale tento záměr nebyl realizován. V únoru 1990 byl polistopadovou vládou schválen jako nový velvyslanec do Jugoslávie (nahrazoval zde odvolaného J. Husáka /viz/), v Bělehradu zůstal jako titulář ČSFR i po částečném rozkladu jugoslávské federace 1991-92. Od r. 1993 působil v diplomacii Slovenské republiky, kde zastával mimo jiné funkci velvyslance ve Francii (1993-97) a později v Belgii (1999-2005). R. 2006 byl jmenován předsedou mezinárodní komise pro dohled nad referendem o samostatnosti Černé Hory, jež v květnu t. r. skončilo ve prospěch secese této republiky z bývalé Jugoslávie.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 726 - 727