Po absolvování gymnázia (maturita 1909) vystudoval práva na české univerzitě v Praze a ve Štýrském Hradci (JUDr. 1916), v l. 1915-18 sloužil v rakousko-uherské a po vzniku ČSR krátce i v čs. armádě. Od ledna 1919 do března 1929 pracoval jako konceptní úředník v KPR, kde působil od r. 1922 v hodnosti rady jako jeden z tajemníků prezidenta T. G. Masaryka. V březnu 1929 byl přeložen na MZV, kde v kabinetu ministra nahradil dosavadního osobního tajemníka E. Beneše (viz) J. Skalického (viz), a jako osobní sekretář ministra zahraničí (v hodnosti ministerského rady) tu zůstal až do února 1937. K 1. 3. 1937 byl jmenován vyslancem ČSR ve Švédsku se současnou akreditací v Norsku, kde také prožil ozvěny československé „krize“ v r. 1938. V březnu 1939 sice vydal vyslanectví německému zástupci, setrval však ve Stockholmu (byl také zbaven protektorátního občanství a zabaven mu majetek) a působil zde později jako neoficiální zástupce čs. exilové vlády až do r. 1945. Od října 1945 pracoval opět jako ministerský rada v pražském MZV, jeho jednání v březnu 1939 však bylo prošetřováno disciplinární komisí. Po komunistickém převratu byl v prosinci 1948 dán na dovolenou s čekatelným, od března do prosince 1949 byl ale dočasně znovu přijat do právní sekce, resp. právního odboru MZV; pracovní poměr s ministerstvem byl definitivně rozvázán k 31. 12. 1949.

Lit: Jindřich DEJMEK, Skandinávské státy a velké evropské krize 1937–1939 ve světle československých diplomatických dokumentů. Sborník archivních prací, 2011, č. 1.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 131