Absolvoval reálku v Hradci Králové (1942), pak byl nuceně nasazen v pobočce Škodových závodů v Plotišti n. Labem. Již za okupace studoval soukromě arabštinu a další jazyky, v l. 1945-49 vystudoval na FF UK orientalistiku (PhDr. 1949). Po vojně pracoval 2 roky jako slévač v hradecké Škodovce, v l. 1953-56 pak působil na odboru správy styků se zahraničím na ministerstvu školství a současně se podílel na přípravě česko-arabského slovníku; odtud pak přešel k 1. 9. 1956 na AO MZV, kde bylo zapotřebí profesionálních arabistů. Hned od října 1956 byl přidělen jako II. (později I.) tajemník k čs. velvyslanectví v Egyptě, po návratu byl zařazen na blízkovýchodní odbor a již v listopadu 1961 vyslán do Káhiry znovu, nyní již ve funkci velvyslaneckého rady (a zástupce tituláře). Od prosince 1964 pracoval jako rada v 9. TO, kde vedl referát pro Sýrii, Libanon a Jordánsko. Jeho další postup sice zbrzdila emigrace bratra, k 1. 7. 1968 byl však jmenován radou na ambasádě v Iráku a zde také (jako chargé dʼaffaires) prožil následující sovět. invazi do ČSSR; JK tehdy údajně odmítl protestovat u sovět. ambasadora, což mu usnadnilo další kariéru. Po návratu byl zařazen opět do blízkovýchodního odboru v od r. 1975 byl jmenován zástupcem vedoucího; působil často i jako tlumočník při státních návštěvách z arabských zemí, v květnu 1976 pak vedl čs. diplomatickou misi do Angoly, aby navázal první kontakty s tamní vládou. Od ledna 1977 působil jako velvyslanec v Sýrii, kde měl podíl na intenzifikaci spolupráce tamního režimu s ČSSR. Po návratu z Damašku pak pracoval až do penzionování v únoru 1985 jako velvyslanec v 8., blízkovýchodním odboru. 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 443 - 444