Vyrůstal v rodině železničáře; vystudoval gymnázium v Chrudimi (maturita 1954) a následně PrF UK (JUDr. 1958). Již v době studií vstoupil do KSČ (1953), po voj. službě, při níž sloužil v zahraničním oddělení Generálního štábu, pracoval rok u Krajského soudu v Hradci Králové; od r. 1961 pak působil až do r. 1992 ve službách MZV. Po absolvování jednoroční Odborné školy MZV byl v l. 1963-67 přidělen jako atašé na velvyslanectví v Londýně, kde měl v referátu zahraniční a vojenskou politiku Spojeného království. V r. 1968 mu bylo uděleno „studijní volno“ (formálně absolvoval aspiranturu v Ústavu státu a práva ČSAV). Po návratu na MZV byl přidělen tzv. britské skupině na 6. odboru, od prosince 1970 do února 1974 byl nejprve 2. a pak 1. tajemník ambasády v Londýně, kde opět zpracovával především zahraničně-politickou agendu a sepsal také pro potřeby MZV větší studii o čs.-britských vztazích. Po návratu působil v MPO, který posléze, od října 1982 do února 1984 řídil, současně vedl (v hodnosti velvyslance) za čs. stranu finální jednání s Američany a Brity o navrácení měnového zlata, završené podpisem dohod z ledna 1982 (a následnou transakcí zlata o měsíc později). Od března 1984 do prosince 1989 zastával funkci velvyslance v Indonésii (do r. 1988 byl současně akreditován též v Austrálii), za jehož působení došlo k značné aktivizaci vzájemných vztahů včetně obnovení čs. informačního a kulturního střediska v Djakartě. Po skončení mise byl opět zařazen v MPO a posléze dočasně v kabinetu ministra J. Dienstbiera (viz). Z MZV odešel k 31. 12. 1992 na základě dohody. V 90. letech vystupoval opakovaně v tisku jako právní expert proti majetkovým nárokům sudetoněmeckých vysídlenců.

Lit: Stanislav MOTL, Kam zmizel zlatý poklad republiky. Praha 2005.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 442