V l. 1983-88 vystudovala arabistiku a angličtinu na FF UK v Praze (PhDr. 1989), další vzdělání si doplňovala na univerzitě v Káhiře. V r. 1990 náležela k prvním mladým specialistům, přijatým na rekonstruované FMZV, začala pracovat na 5., blízkovýchodním odboru, a již v dubnu 1991 byla po odvolání K. Fišera (viz) jmenována jeho novou ředitelkou. Vedoucí tohoto útvaru zůstala i po rozdělení federace plných 6 let (do r. 1997), poté byla jmenována českou velvyslankyní ve Slovinsku. Po návratu z Lublaně byla zařazena do týmu tehdejšího státního tajemníka pro evropské záležitosti P. Teličky (2000-02), v září 2002 pak byla jmenována první velvyslankyní v Kuvajtu. Jako titulář v této zemi se mj. podílela na účasti českého kontingentu v tzv. operaci „Trvalá svoboda“ proti saddámovskému Iráku, později se mj. zasadila i o vyslání 7. české polní nemocnice do Basry v jižní okupované části země. Konflikty, vyvolané působením této nemocnice, však přispěly již na podzim 2003 k jejímu odvolání (realizováno bylo počátkem následujícího roku) a brzy i odchodu z české diplomacie (působení v Kuvajtu a Iráku popsala v podrobných vzpomínkách: Čekání na válku /2004/) JH se ještě t. r. zapojila do aktivit liberálně-konzervativní strany Evropští demokraté (SNK-ED) a byla za toto seskupení zvolena na podzim 2004 do Evropského parlamentu, kde pak působila pět let mj. jako členka výboru pro zahraniční politiku. Od r. 2008 se podílela na organizování Evropské demokratické strany, v dalších volbách do EP (na kandidátce lidovců, kterou dokonce v Praze vedla) ale již zvolena nebyla. (Zážitky v evropských institucích vylíčila v dalším svazku memoárů, Zpověď Evropanky: Jak se rozhoduje o nás bez nás /2009/). V r. 2010 byla nicméně přijata rodící se evropské diplomatické služby a počátkem r. 2011 se na návrh komisařky C. Ashtonové stala první velvyslankyní Evropské unie v Iráku.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 707