Po studiích slavistiky a folkloristiky na FF UK (PhDr. 1906) působil nejprve jako pedagog na středních školách, od r. 1919 jako doc. a od r. 1926 prof. na FF UK (a již předtím od r. 1922 profesorem  na MU v Brně). Manžel slovenské historičky A. Gašparíkové, knihovnice T. G. Masaryka. Profesionálně se věnoval především srovnávacímu studiu slovanských literatur, slovanskému folklóru a dějinám národopisu, o jehož rozvoj se v českém prostředí mimořádně zasloužil. Z těchto oborů sepsal řadu monografií a studií, částečně shrnutých ve sborníku Z dějin literatur slovanských (1948), vynikal i jako editor literárních celků, zachycujících lidové tradice, např. pohádek či některých děl J. K. Erbena (Prostonárodní české písně a říkadla /1937/; Český Honza /1940/, aj.). V době německé okupace se zúčastnil domácího odboje, v l. 1944-45 byl vězněn na Pankráci.  V létě 1945 byl vybrán na funkci prvního poválečného čs. velvyslance v SSSR, kde pak působil od října t. r. do počátku června 1948. Svým vědeckým zaměřením měl mj. symbolizovat novou, „slovanskou“ orientaci zahraniční politiky ČSR, v Moskvě se však od r. 1947 stal opakovaně svědkem postupné proměny republiky ze spojence v pouhý satelit. V únoru 1948 se skupina komunisticky orientovaných úředníků velvyslanectví v čele s M. Krnem pokusila prosadit jeho odvolání, to bylo nakonec jen o tři měsíce odloženo. Po návratu do Prahy JH znovu vyučoval na FF UK, od r. 1952 byl mj. vedoucím Kabinetu pro lidovou píseň, poté vedoucím oddělení v Kabinetu pro etnografii a folkloristiku ČSAV a posléze v letech 1956-63 ředitelem Ústavu pro etnografii a folkloristiku v Praze.

 

A.: Archiv Akademie věd ČR, Praha, pozůstalost J. Horáka,.

Lit.: Pozdravy akademiku J. Horákovi k osmdesátinám. Český lid 1964 (zde je i soupis jeho díla); M. KUDĚLKA, J. Horák, in: Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů. Praha 1973, s. 160–162.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 93