Absolvoval učitelský ústav v Příboru (1895) a získal i absolutorium na hudební konzervatoři, od r. 1896 pak působil v Rusku jako učitel hudby a zpěvu a jako kapelník. Od r. 1902 sloužil u hudebních těles v ruské armádě, naposledy jako profesor hudby na kadetce v Irkutsku. Poč. r. 1918 se přihlásil do čs. vojska, od léta 1918 plnil roli jednoho z prostředníků mezi vojsky plk. R. Gajdy a ruskými úřady. Do čs. diplomacie vstoupil nedlouho po repatriaci v červnu 1921, hned v květnu byl vyslán jako smluvní úředník na místo-konzulát do Norimberku a v červenci téhož roku byl pověřen zřízením a vedením konzulární agencie (od března 1922 konzulátu) v Kaunasu, tehdy hlavním městě Litvy. Na Litvě působil jako konzul a po zřízení vyslanectví r. 1927 i jako chargé d’affaires en pied (vyslanec sídlil ve Stockholmu) až do srpna 1928, kdy byl přeložen jako odborový rada do ústředí, do oddělení sociální péče administrativní sekce MZV. Již od 1. 9. 1931 vedl jako legační rada (s titulem chargé d’affaires en pied) vyslanectví v Tallinnu; po návratu z Estonska koncem června 1936 byl penzionován. V čs. diplomacii působil jistou dobu i jeho syn Jaroslav Galia junior (nar. 1904), který v letech 1929-35 vedl čs. honorární konzulát v litevské Klajpedě a od ledna 1939 byl (jako aktuárský taemník.) pověřen správou vyslanectví v Helsinkách, které byl nucen v březnu 1939 vydat Němcům.

 

Lieratura.: Luboš ŠVEC, Hudebník v diplomacii: Jaroslav Galia (1875–1941). SlovPř. 1999, s. 149–163.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.  68