Dcera stalinistického vůdce KSČ a příštího „dělnického“ prezidenta K. Gottwalda studovala gymnáziu v Praze, maturovala 1940 v Moskvě a tam také vystudovala historii na Moskevské státní univerzitě (PhDr. 1945), koncem války působila jako redaktorka čes. vysílání moskevského rozhlasu. Od září 1945 pracovala jako redaktorka v Bělehradu (kam odešla za prvním manželem), k 15. 1. 1946 byla oficiálně vedena jako tisková atašé čs. velvyslanectví v Jugoslávii. Po komunistickém převratu byla k 17. 5. 1948 povolána jako „ministerská komisařka“ do ústředí, k 1. 10. 1948 pak byla jmenována odborovou radovou a brzy ustavena přednostkou odboru tzv. evropských lidových demokracií. V čele tohoto útvaru (od r. 1952 ozn. ELD) formálně zůstala jako vrchní odborová „rádkyně“ až do r. 1956, její neobyčejnou kariéru (za níž vděčila nejen otci, ale také sňatku s A. Čepičkou, tehdy ministrem obchodu a od r. 1950 ministrem obrany) ovšem přerušily dvě krátké mateřské dovolené v l. 1949/50 a 1952. V prosinci 1956, po politickém pádu svého muže, byla z MZV přesunuta do nakladatelství Orbis, kde se stala redaktorkou pro cizinu vydávaného časopisu Československo v obrazech. Dožila na penzi v Praze, kde se dočkala pádu režimu a také zatracení odkazu svého otce. Zemřela na následky dopravní nehody.

 

Lit.: I. HUTAŘOVÁ: Povolání otce: Prezident republiky. Praha 1999, s. 74–79.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 303