Pocházel z rodiny jednoho z bratrů příštího ministra zahraničních věcí a prezident Edvarda Beneše (viz). Bohuš Beneš studoval gymnázium (1917-19), poté obchodní školu (maturita až 1926), již od června 1919 pracoval v revizním odboru ministerstva financí, odkud v červnu 1920 přešel na MZV. V l. 1920-21 byl přidělen ke generálnímu konzulátu v New Yorku, poté v Montrealu, po vojenské službě působil na vyslanectví v Bruselu (1925-31), kde současně studoval moderní historii a politické vědy na tamní univerzitě. Od dubna 1931 pracoval jako dopisovatel u pobočky ČTK v Ženevě, odkud mj. zasílal články do Prager Presse a Lidových novin. Od února 1937 byl přidělen jako tiskový atašé k čs. vyslanectví v Londýně; v lednu 1939 byl dán na dovolenou s čekatelným, vystoupil však ze služby a stal se soukromým tajemníkem svého strýce, exprezidenta E. Beneše, jemuž pomáhal organizovat počátky odboje v USA (později je popsal v knize: Amerika jde s námi /1941, 2. vyd. Curych 1977/). Po vytvoření exilového státního zřízení se stal šéfredaktorem vládního listu Čechoslovák, po konfliktu s protibenešovskou opozicí zastával od září 1942 funkci čs. konzula v San Francisku. V tomto úřadu zůstal i po osvobození, ba i po komunistickém převratu a rezignoval až po smrti svého strýce počátkem září 1948. V následujících letech vyučoval politické vědy na několika amerických univerzitách, naposledy v Marylandu (1960-66).  

 

A.: AÚTGM, Praha, EB II, kart. 345, deník B. Beneše z l. 1937-38 .

Lit.: Jožka PEJSKAR, Poslední pocta., sv. I. Curych 1983, s. 97–103.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 29