Po absolvování gymnázia studoval v letech 1921–1925 právnickou fakultu Univerzity Karlovy a působil v advokacii.

V roce 1924 vstoupil do KSČ, kterou zastupoval jako poslanec v letech 1935–1938 v Národním shromáždění ČSR. Pro nesouhlas s paktem Ribentrop-Molotov vyloučen z KSČ. V květnu 1939 emigroval přes Polsko do Paříže a po porážce Francie odešel do Británie. Od r. 1941 do r. 1945 působí pod pseudonymem Peter Hron jako redaktor československého vysílání BBC. Po válce v r. 1945 je znovu přijat do KSČ a stává se státním tajemníkem na ministerstvu zahraničních věcí. Od počátku podporoval personální čistky odstraňujících demokraticky smýšlející diplomaty.

Po tragické smrti J. Masaryka v březnu 1948 byl Clementis jmenován ministrem zahraničí. Člen ÚV KSČ 1949–51.

V roce 1950 obviněn z „buržoazního nacionalismu“, v lednu 1951 zatčen, v listopadu 1952 odsouzen v procesu s „protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského“ k trestu smrti a následně popraven. Právně a stranicky rehabilitován v roce 1963.

Horní fotografie ukazuje Vladimíra Clementise na zasedání VS OSN v Paříži v roce 1948. Clementis se zde mj. neúspěšně pokusil odvolat Jána Papánka, poválečného představitele ČSR při OSN z funkcí.

Slovák Ján Papánek byl jako československý vyslanec zvolen členskými státy do řady funkcí na návrh ještě demokratického Československa. Po únorovém puči vyvolal jednání Rady bezpečnosti k situaci v zemi. Z funkcí odmítl odstoupit a sama komunistická vláda jej bez podpory dalších zemí odvolat nemohla. Do OSN nicméně vyslala dalšího vyslance, takže došlo k paradoxní situaci, kdy Československo mělo v OSN vlastně dva nejvyšší zástupce. Papánek v OSN zasedal až do konce svého funkčního období v prosinci 1950. Poté se stal hlavním zakladatelem Fondu na pomoc československým uprchlíkům v USA a výraznou osobností československého exilu. Za svoji činnost byl prezidentem Havlem oceněn státním vyznamenáním v roce 1991.

Část záznamu z jednání RB OSN z archivu světové organizace publikoval v roce 2004 Jan Vytopil.