2004: Patnáct let demokratické diplomacie: Kontinuita české zahraniční politiky od roku 1989
Hlavní události z dějin československé a české diplomacie v letech 1989–2004 v datech a s fotografiemi. V prvních patnácti letech od pádu Železné opony došlo k hlavním změnám v české zahraniční politice: byla stažena sovětská vojska, rozpadla se Varšavská smlouva, podařilo se vypořádat česko-německé vztahy a Česká republika vstoupila do NATO a Evropské unie.
Pád železné opony
Přesně měsíc po vypuknutí „sametové revoluce“, 17. 12. 1989, symbolicky padla železná opona, která po čtyři desetiletí rozdělovala Evropu. Ministři zahraničních věcí Československa a Rakouska, Jiří Dienstbier a Alois Mock, společně přestřihli dráty na československo-rakouských hranicích mezi obcemi Hatě a Kleinhaugsdorf.
Ještě před vánočními svátky byly přestřiženy dráty i na československo-německých hranicích. Symbolický akt vykonal 23. 12. 1989 společně s ministrem zahraničních věcí Československa Jiřím Dienstbierem jeho německý protějšek Hans-Dietrich Genscher u obce Nové Domky u Rozvadova.
Stažení sovětských vojsk z Československa
K mimořádným úspěchům československé diplomacie patřilo rychlé vyřešení otázky stažení sovětských vojsk z našeho území. Tímto krokem Československo zřetelně předběhlo ostatní státy bývalého komunistického bloku a uzavřelo cestu teoretické možnosti zvratu polistopadového vývoje. Dohodu mezi vládou ČSFR a SSSR o odchodu vojsk z území ČSFR podepsali 26. 2. 1990 v Moskvě ministři zahraničních věcí Jiří Dienstbier a Eduard Ševarnadze za přítomnosti prezidentů obou států, Václava Havla a Michaila Gorbačova.
Odsun sovětských vojsk z území Československa proběhl plynule ve třech etapách v letech 1990–1991. 25. 6. 1991 podepsali v Praze příslušní zmocněnci Protokol o ukončení odsunu sovětských vojsk, za československou stranu generálporučík Rudolf Ducháček, za sovětskou generálplukovník Eduard Vorobjov. Podpisem bylo oficiálně ukončeno období téměř třiadvacetiletého pobytu sovětských vojsk v naší vlasti. Slavnostního aktu se vedle obou zmocněnců zúčastnil prezident Václav Havel, předseda parlamentní komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk Michael Kocáb a velvyslanec SSSR v Československu Boris Pankin.
Zrušení Varšavské smlouvy
Poté, co byly 25. 2. 1991 rozpuštěny vojenské struktury Varšavské smlouvy, se v Černínském paláci v Praze dne 1. 7. 1991 uskutečnilo poslední zasedání Politického výboru organizace. Na tomto zasedání ve Velkém sále paláce došlo k oficiálnímu zrušení paktu. Zánik Varšavské smlouvy v sídle MZV znamenal definitivní rozpad východního bloku. Tento krok se stal základním předpokladem k pozdější integraci naší republiky do NATO a Evropské unie. Historické zasedání řídil prezident Václav Havel jako nejvyšší představitel hostitelské země. V čele československé delegace se jej zúčastnili také předseda vlády Marián Čalfa a ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier.
Vypořádání česko-německých vztahů
Složitým problémem, který od druhé světové války zatěžuje českou politiku, je otázka vypořádání česko-německých vztahů. Důležitý krok v tomto směru znamenalo uzavření česko-německé deklarace. Deklarace byla podepsána 21. 1. 1997 v Praze premiéry a ministry zahraničních věcí obou zemí, za českou stranu Václavem Klausem a Josefem Zieleniecem, za německou Helmutem Kohlem a Klausem Kinkelem. Pro českou diplomacii bylo zásadní otázkou prosazení oboustranného závazku nezatěžovat vzájemné vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. Snaha o zahrnutí tohoto bodu do dokumentu byla úspěšná a po ratifikaci Deklarace parlamenty obou zemí získala i právní závaznost. Na základě Deklarace vznikly Česko-německý fond budoucnosti a Česko-německé diskuzní fórum, instituce, které její myšlenky prosazují v praxi.
Česká republika vstupuje do NATO
Přes počáteční úvahy polistopadové politiky o československé neutralitě se záhy ukázalo nezbytné zapojit republiku do širšího systému kolektivní bezpečnosti. Tato potřeba se stává stále aktuálnější se vznikem a růstem nových bezpečnostních rizik na přelomu tisíciletí. Československá a později česká diplomacie proto už od začátku devadesátých let usilovala o vstup do NATO. Po přechodných krocích získání statutu přidruženého delegáta a zapojení do programu Partnerství pro mír se Česká republika stala členem NATO. Ratifikační dokumenty předal ministryni zahraničí USA Madeleine Albrightové ministr zahraničních věcí České republiky Jan Kavan 12. 3. 1999 v Trumanově knihovně v americkém Independence. 16. 3. 1999 pak byla za přítomnosti českého premiéra Miloše Zemana a ministra obrany Vladimíra Vetchého před bruselským sídlem NATO slavnostně vztyčena česká vlajka.
Žádost o vstup do Evropské unie
Jednu z nejdůležitějších priorit zahraniční politiky České republiky představovala integrace do Evropské unie. 23. 1. 1996 předseda vlády Václav Klaus předal v Římě Lambertu Dinimu jako premiérovi předsednické země EU žádost České republiky o členství v EU. Oficiální žádost, přednesená českým premiérem Klausem, odstartovala vyjednávací proces, který úspěšně vyvrcholil vstupem České republiky do EU.
Vstup ČR do Evropské unie
Dne 16. 4. 2003 podepsali na summitu v Athénách český prezident Václav Klaus a předseda vlády Vladimír Špidla Smlouvu o přistoupení k Evropské unii. Česká republika se dne 1. 5. 2004 stala členem Evropské unie.
Historie Ministerstva zahraničních věcí
www.mzv.cz/historie
koordinátor projektu: Jan Vytopil
text: Robert Janás, Ph.D.
publikováno 2005