Jiří Dienstbier
10. 12. 1989–27. 6. 1992 – 13. ministr zahraničních věcí Československa a místopředseda federální vlády – za Občanské fórum. Bývalý novinář, zpravodaj ČTK v USA a jeden z hlavních představitelů protikomunistického disentu. Mluvčí Charty 77 a Občanského fóra. Od roku 1979 tři roky vězněn. Vlastní životopis
Jiří Dienstbier se narodil 20. dubna 1937 v Kladně. Zemřel 8. ledna 2011 v Praze. Zakladatel (1994) a předseda Rady pro mezinárodní vztahy. Člen International Press Institute, New York Academy of Sciences, Commission on Global Governance. Osobní zástupce prezidenta republiky ve skupině 16 hlav států nebo vlád pro multilaterální spolupráci a reformu OSN (1994-2000). 1998-2001 Zvláštní zpravodaj Komise pro lidská práva OSN pro FR Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu a Chorvatsko. Velvyslanec se zvláštním posláním (od 1998).
Vystudoval filosofickou fakultu University Karlovy. Doktor honoris causa Burgundské University, Dijon, Francie. Hostující profesor: Claremont Graduate University, Kalifornie 1997–1998; Chapel Hill, Severní Karolina 1999; Karlova Universita, Praha 2001 a 2003; Brown University, Rhode Island 2003. Člen akademického senátu Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů, Praha.
Povolání a zaměstnání:
1958–1969 redaktor a komentátor Československého rozhlasu. Zpravodaj v západní Evropě, na Dálném Východě a ve Spojených státech. V srpnovém okupačním týdnu 1968 vysílal v Praze z rozhlasových stanic, čelících sovětským okupantům.
1970–79 dokumentátor Projektového ústavu VHMP; 1979–82 ve vězení řezač kovů a balič knih; 1983 noční hlídač u Montovaných staveb ; 1984–89 topič Metrostavu
Patřil k 250 prvním signatářům Charty 77. V letech 1979 a 1985 byl jejím mluvčím. V roce 1979 byl odsouzen na tři roky do vězení spolu s Petrem Uhlem, Václavem Havlem, Václavem Bendou a Otkou Bednářovou za činnost ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Během 20 let po sovětské invazi do pádu komunistického režimu v listopadu 1989 vydával samizdatové časopisy, po založení xeroxem tištěných Lidových novin v roce 1988 byl předsedou jejich redakční rady, udržoval styky se západními politiky, novináři a vědci a s nezávislými občanskými organizacemi v demokratických i komunistických zemích.
Po vzniku Občanského fóra v listopadu 1989 se stal mluvčím jeho koordinačního centra. Mluvčím OF byl do 10. prosince 1989, kdy byl po Jaromíru Johanesovi (KSČ) jmenován ministrem zahraničí.
Publikace:
Publikoval stovky článků a esejí doma i v zahraničí. Knihy (mimo jiné): Noc začala ve tři ráno (o Indonésii), Praha 1967; Rozhlas proti tankům (o rozhlasovém vysílání v srpnovém týdnu 1968), Index v Kolíně nad Rýnem 1988, Praha 1990; Snění o Evropě, samizdat 1986, Praha 1990, Rohwolt Hamburg 1990; Od snění k realitě, LN Praha 1999; Daň z krve, LN 2002. Jako spoluautor se podílel na mnohých publikacích doma i v zahraničí, mezi nimi: Naše globální sousedství (zpráva Komise pro globální řízení), česky Rada pro mezinárodní vztahy 1966; Scénáře českého chování v Evropské unii 2004.
Ocenění:
Za zásluhy 1. Stupně (prezident ČR), PRO MERITO Rady Evropy, Das Grosse Verdienstkreuz mit Stern und Schulterband (president Spolkové republiky Německo), Maltézský kříž, Berlínský medvěd, Medaile TGM, Medaile prezidenta Italské republiky, Korejský diplomatický řád, World Press Freedom Hero (IPI Congress, Boston 2000).
Vlastní životopis a fotografii laskavě poskytl Jiří Dienstbier
Projekt: Historie Ministerstva zahraničních věcí
www.mzv.cz/historie
publikováno 2005
koordinátor projektu: Jan Vytopil