Ve Vídni a Štýrském Hradci jsem studoval práva a v Mnichově lesnictví. Kvůli předčasné smrti svého adoptivního otce Jindřicha Schwarzenberga jsem musel studia přerušit a začít hospodařit na rodinných statcích v Rakousku a Bavorsku.

Narozeniny slavím na Den lidských práv, a tak je možná symbolické, že jsem v této oblasti dlouho pracoval. Jako předseda Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva jsem se zejména v 80. letech zasazoval o dodržování lidských práv v Evropě. O otázce lidských práv jsem jednal v bývalém SSSR, v Bulharsku, v Kosovu a také u nás.

V rodinném sídle v Bavorsku jsme s doktorem Vilémem Prečanem na podporu československého exilu a disentu umístili centrum tzv. Československého dokumentačního střediska, tedy jakýsi archiv tehdy zapovězené literatury. Dnes je již sbírka součástí Národního muzea a je uložena v Praze.

Na podzim roku 1989 jsem se vrátil do vlasti a 10. 7. 1990 jsem byl jmenován kancléřem prezidenta republiky. V roce 1992 jsem vedl první delegaci OSCE do Náhorního Karabachu po vypuknutí války mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Z funkce kancléře jsem odešel v roce 1992 v souvislosti s abdikací prezidenta Václava Havla.

Od té doby pracuji především ve vedení podniku, tedy hlavně v lesnictví a na údržbě památek mně svěřených, avšak nadále působím v řadě nadací, komisí a spolků, kde uplatňuji své zkušenosti z dlouholeté práce v mezinárodních vztazích.

Radost a potěšení mi přinášejí mé děti a vnoučata. Mezi mé záliby patří politika, staré a nové umění, zvláště moderní architektura. V posledních letech postupně předávám hospodaření nejstaršímu synu Janovi a hodlám své síly a zkušenosti plně využít ve prospěch České republiky a zejména nás všech, kteří tu žijeme.

Související odkazy a zajímavosti:

• Stránky Karla Schwarzenberga www.karelschwarzenberg.cz – odtud převzat i životopis a fotografie
• V historii MZV najdete i: Felix kníže Schwarzenberg - 22. 11. 1848–5. 4. 1852 – 3. ministr zahraničí Rakouska, současně porevoluční předseda vlády.