Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   english                        česky           

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo X logo Facebook logo

Kamil Krofta

 

29. 2. 19364. 10. 1938  3. ministr zahraničí Československa za Národně demokratickou stranu. Byl erudovaným historikem, znalcem českých i evropských dějin a uznávaným odborníkem v oblasti dějin náboženství. V zahraniční politice byl stoupencem Masarykovy, a především Benešovy linie. Za okupace se zapojil do odboje v čele Přípravného národního revolučního výboru. Roku 1944 zatčen a vězněn na Pankráci a v Malé pevnosti v Terezíně. Zemřel v srpnu 1945 na útrapy věznění.

Kamil Krofta 1920

Kamil Krofta se narodil 17. 7. 1876 v Plzni. V roce 1894 absolvoval reálné gymnázium v Plzni a poté studoval v filozofickou fakultu v Praze(1894–96) i universitu ve Vídni (1896–9). Studium historie dokončil na Filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze v 1899. V letech 1899–1901 se věnoval studiu vatikánského archívu v Římě. Své znalosti využil v Českém zemském archivu, kde pracoval až do roku 1911, kdy se stal mimořádným profesorem rakouských dějin.

V době vzniku Československa byl už erudovaným historikem, znalcem českých i evropských dějin a uznávaným odborníkem v oblasti dějin náboženství. Roku 1919 byl jmenován profesorem českých dějin se zřetelem na Slovensko na Karlově univerzitě. V témže roce však také nastoupil do diplomatických služeb mladého státu: byl vyslancem ve Vatikánu (1919–21), ve Vídni (1921–25) a v Berlíně (1925–27), od roku 1927 působil jako šéf prezídia ministerstva zahraničních věcí. V červnu 1936 odchází do důchodu.

Vrcholem jeho kariéry se však stal říjen 1936, kdy po krátkém působení premiéra Hodži na MZV převzal po Edvardu Benešovi dne 29. února křeslo ministra zahraničí a v této funkci působil až do 4. října 1938. V zahraniční politice byl stoupencem Masarykovy, a především Benešovy linie.

Mnichov a poté Protektorát i pro Kroftu znamenal katastrofu a cestu k nové válce, i když také pevně věřil v obnovu Československa. Na počátku okupace vydal odvážnou obranu československé zahraniční politiky Z dob naší první republiky (1939) a obranou proti germanizaci a snahou o pozdvižení sebevědomí zdeptaného národa byla kniha Nesmrtelný národ (1940), kterou poslal s osobním dopisem A. Eliášovi. Zapojil se rovněž do domácího odboje a od roku 1942 stál v čele Přípravného národního revolučního výboru. Roku 1944 byl zatčen a vězněn na Pankráci a v Malé pevnosti v Terezíně.

Zemřel 16. 8. 1945 v Praze na útrapy věznění nedlouho po osvobození a návratu z internace.

 

Historie Ministerstva zahraničních věcí
www.mzv.cz/historie
publikováno: 2005
koordinátor projektu: Jan Vytopil
Text: Robert Janás, Ph.D.

 

.