Jaroslav Lev z Rožmitálu
1465 - 1467 - vůdce mírového poselství do evropských zemí.
Hlavním proklamovaným úkolem poselství krále Jiřího z Poděbrad byla snaha vytvořit unii katolických evropských států. Jaroslav Lev z Rožmitálu získal při pobytu v Burgundsku jako první Čech řád Zlatého rouna.
1425? - 23. 10. 1486?
Pocházel ze starého českého rodu, který už od 12. století sídlil v Rožmitále pod Třemšínem na Podbrdsku. Jaroslavův syn Zdeněk Lev z Rožmitálu patřil k nejvýznamnějším a nejbohatším českým aristokratům 1. čtvrtiny 16. století. Po jeho smrti ovšem Lvové z Rožmitálu ztratili své postavení i bohatství. Jako méně významný šlechtický rod pak koncem 18. století vymřeli.
Jaroslav Lev z Rožmitálu nastupoval na politickou scénu v době, kdy v Čechách po vymření Lucemburků a konci husitských válek panovalo faktické bezvládí. Nezletilý dědičný král Ladislav Pohrobek se zdržoval především v Rakousku. Česká šlechta tak mohla nekontrolovatelně posilovat svou osobní moc. Roku 1450 se Jaroslavova sestra Johana z Rožmitálu provdala za Jiřího z Poděbrad. Jiřímu z Poděbrad se roku 1448 podařilo obsadit Prahu a získat tím nejvlivnější postavení na české politické scéně, které bylo potvrzeno roku 1452 ziskem funkce zemského správce. Jaroslav Lev z Rožmitálu se stal švagrem nejmocnějšího muže v zemi. Když byl po smrti Ladislava Pohrobka zvolen roku 1458 Jiří z Poděbrad českým králem, otevřela se Lvovi z Rožmitálu cesta k výrazné politické kariéře. Jiří z Poděbrad v něm měl zase spolehlivého spojence z řad vyšší šlechty, který mu na rozdíl od jiných magnátů zůstal věrný. Jiří z Poděbrad si chtěl budovat pověst panovníka, který je zároveň katolík i utrakvista uznávající husitské tradice. Jeho pozice byla poměrně nejistá a musel se snažit dobře vycházet s katolickým i utrakvistickým táborem české šlechty. Jeho politické postavení se silně zkomplikovalo, když papež Pius II. zrušil roku 1462 basilejská kompaktáta. V této situaci mohla podpora utrakvistů Jiřímu z Poděbrad přinést pověst heretika. Obvinění z kacířství mohlo vést k válce, kterou by proti němu vedli panovníci ostatních evropských zemí. Ve stejné době byla ale Evropa ohrožována rozpínavostí Turecka, které postupně obsazovalo Balkán.
Mírové poselství do katolické Evropy
Jiří z Poděbrad se rozhodl vyslat mírové poselství do nejvýznamnějších států katolické Evropy. Vedením náročné diplomatické mise byl pověřen Jaroslav Lev z Rožmitálu, který do té doby zastával post nejvyššího zemského sudího, jednu z hlavních funkcí v české zemské samosprávě. Na podzim roku 1465 se Lev z Rožmitálu v čele asi padesátičlenného poselstva vydal na okružní cestu po katolické Evropě. Cesta vedla přes německé státy, Burgundsko, k němuž tehdy patřila i velká část dnešní Belgie a Nizozemska. Poté se poselstvo přeplavilo do Anglie, přes Francii pokračovalo na Pyrenejský poloostrov, kde navštívilo Navarru, Kastílii, Portugalsko, Aragonii a Katalánsko. Přes severoitalské státy putovalo do Benátek a poslední zastávku před návratem do Čech absolvovalo v Rakousku u římského krále Friedricha III.
Snaha o Unii katolických evropských států
Hlavním proklamovaným úkolem mise byla snaha vytvořit unii katolických evropských států. Unie měla společně čelit tureckému nebezpečí, které si zápodoevropské státy stále ještě dostatečně neuvědomovaly. Projekt počítal s vytvořením smírčího soudu, který by řešil problémy mezi členskými státy, společnou pokladnou, do níž by každý z panovníků přispíval jedním procentem ročních příjmů. Měla se konat pravidelná zasedání velvyslanců členských zemí. Unie počítala s rozšířením o další katolické evropské země, které by projevily zájem o vstup. Kdyby v členské zemi nastoupil na trůn nový panovník, neměl být uznán v případě, že nepotvrdí příslušnost k unii. Úkol prosadit vytvoření evropské křesťanské unie se Lvovi z Rožmitálu během diplomatické mise nepodařilo splnit. Nebylo to v dané situaci ostatně ani možné. V čele předsednictva unie evropských zemí měl stát francouzský král Ludvík XI. Na něco takového nemohl přistoupit římský král, jediný panovník, který měl právo získat císařský titul a tím i funkci alespoň formálního vládce všech křesťanských hlav států. Francie byla navíc oslabena tzv. stoletou válkou s Anglií a Ludvík XI. by neměl prostředky vést ostatní evropské země. V Anglii právě zuřila tzv. válka růží a Edward IV. plně zaměstnaný vnitrostátním konfliktem neměl prostor k řešení zahraničně politických záležitostí. Portugalsko se soustředilo na získávání zámořských kolonií. Kastílií a Aragonií zmítaly občanské války.
Průběh mise Jaroslava Lva z Rožmitálu tak na první pohled působí jako cesta za poznáním cizích zemí naplněná účastí na rytířských turnajích, lovech a hostinách, která se ani zdaleka nepřiblížila proklamovanému cíli. Ve skutečnosti znamenala ale pronikavý diplomatický úspěch, na který se už od počátku možná soustředila více, než na vytvoření evropské konfederace. Češi vedení Jaroslavem Lvem z Rožmitálu se prezentovali jako představitelé civilizovaného národa, který má stejnou kulturu a vychování jako ostatní katolická Evropa. Mise Jaroslava Lva z Rožmitálu se konala půl století po začátku husitských válek, v nichž Čechy ovládala polní vojska, která vyrážela na výpravy do okolních zemí. V očích Evropy se tak český národ stal synonymem tlupy sedláků, kteří ozbrojeni cepy podnikají loupežné nájezdy do okolí. Jaroslav Lev z Rožmitálu se svým doprovodem tento obrázek dokázal poopravit právě v době, kdy to Jiří z Poděbrad nejvíce potřeboval.
První Řád zlatého rouka pro Čecha a návrat domů
Poselství se vrátilo do Čech roku 1467. Jaroslav Lev z Rožmitálu si přivezl Řád zlatého rouna, který získal při pobytu v Burgundsku. Zlaté rouno představovalo nejdůležitější řád katolické Evropy a Lev z Rožmitálu byl prvním Čechem, kterému se ho podařilo získat. V Čechách mezitím došlo k dramatickému vývoji situace. Těsně po odjezdu poselstva byla roku 1465 založena Zelenohorská jednota, organizace sdružující české aristokraty, kteří se postavili proti Jiřímu z Poděbrad. Vedení se ujal bývalý králův přívrženec Zdeněk ze Šternberka. Roku 1466 exkomunikoval papež Jiřího z Poděbrad z církve. Každý ho tak mohl sesadit z trůnu. Tažení proti Českému království zahájil uherský panovník Matyáš Korvín, který se roku 1469 nechal korunovat na českého krále.
Jaroslav Lev z Rožmitálu stál na Poděbradově straně. Po svém návratu získal funkci nejvyššího hofmistra, po nejvyšším purkrabím nejdůležitější funkci v zemské samosprávě. V letech 1467 - 1469 působil také jako hejtman Prácheňského kraje. Snad i jeho cesta po Evropě přispěla k tomu, že protičeská intervence nezískala ještě masivnější podobu a po smrti Jiřího z Poděbrad přešel trůn do rukou rodu Jagellonců, jak o to usiloval zesnulý král a poté královna Johana z Rožmitálu, kterou její bratr vytrvale podporoval. Jaroslav Lev z Rožmitálu zemřel v 80. letech 15. století, patrně roku 1486, a byl pohřben svém sídle v Blatné.Historie
Ministerstva zahraničních věcí
www.mzv.cz/historie
Vedoucí projektu: Jan Vytopil
Text: Robert Janás, Ph.D.
Publikováno: 2005
Zdroje:
Veber, Václav, Dějiny sjednocené Evropy od antických počátků do současnosti. Praha 2004.