Nápad přinesl krajan Antonín Brož, který byl členem české besedy v Kolíně na Rýnem a který sám z vlastní iniciativy svolal ustavující schůzi spolku do jmenovaného hostince na 26. února 1904. Vyslyšelo jej jen pár jednotlivců. Sešlo se jich poprvé jen asi 13, v roce 1908 se členstvo zdvojnásobilo na 29 členů (mezi nimi byla pouze jedna žena), ale v roce 1912 registrovali už 41 členů. Na počátku první světové války to bylo 34 krajanů. Setkávání se odehrávala v českých hostincích, při desátém výročí to bylo v Taverne de Prague v rue des Grands Carmes, kterou vlastnil Josef Bouček.

Válkou a příchodem Němců do země byl krajanský život zastaven. Zajímavé postřehy o válečných strastech vylíčil Karel Valehrach. Jeho svědectví zaznamenané v Pamětní knize Besedy Volnost přetiskla ve svém textu Olga Schmalzriedová. Valehrach se pak po válce ujal znovuvzkříšení krajanského života a lze jej považovat za vůdčí osobnost bruselských krajanů v této době. Jeho zápis o situaci roku 1914 po vypovězení války Rakousko-Uherska Srbsku je ostatně velmi zajímavý. Podle něho snad nikdo z krajanů neuposlechl mobilizační výzvy a nenastoupil do rakouské armády. Jenže od 4. srpna 1914 se poměry pro Čechy v Belgii značně zhoršily. V té době Německo napadlo Belgii a během tří týdnů obsadilo celou zemi (21. srpna vstoupili Němci do Bruselu). Nabuzená nenávist vůči německým okupantům se obracela také na rakouské občany, tudíž i na Čechy, pobývající v této zemi s rakouskými pasy. Obchodníci s takovými dokumenty museli zavřít své krámy, byl jim a vůbec obyvatelstvu všeobecně ztížen svobodný pohyb po zemi, vázlo taktéž zásobování potravinami. Malá česká kolonie v Bruselu se rozpadla. Několik svobodných vyslyšelo výzvy Pařížské kolonie a vstoupili jako dobrovolníci do francouzské cizinecké legie. Část Čechů, kteří měli děti, se proto vrátila se svými rodinami do českých zemí z obavy zhoršujících se bezpečnostních podmínek. Zbytek, který zůstal, se postaral o skrovný majetek spolku, protože spolková místnost v hostinci krajana Boučka přestala fungovat s likvidací jeho podniku.

Těsně po válce se kolonie Čechů v Bruselu znova scházela. Bylo to 67 členů, z toho 8 žen. Od roku 1922 začala vyučovat česká doplňovací škola (v neděli dopoledne). Krajané obnovili a rozšířili knihovnu, pořádali koncerty, hráli loutkové divadlo. Bruselští krajané mají ke „svému“ loutkovému divadlu dodnes nostalgický vztah. Kromě jiného to způsobilo snad až záhadné zmizení mimořádně kvalitních loutek, které dokonce na jedné z mezinárodních výstav loutek získaly pro svou originalitu ocenění. V roce 1988 se totiž spolek rozhodl věnovat soubor historických loutek Československému ústavu zahraničnímu, který v té době uvažoval o zřízení krajanského muzea. Podle pamětníků jejich stopy mizí v této instituci.

V meziválečném období má spolkový život krajanů v Bruselu a na dalších místech Belgie podobné rysy jako jinde po světě. Přestože ve výboru Volnosti pracovali dva čeští úředníci z vyslanectví a přestože spolek založil svou pobočku v Antverpách, nestal se tak výrazným centrem krajanského života v Belgii jako například Pařížská kolonie ve Francii. Vedle Volnosti fungovaly v Bruselu ještě Sokol, Podpůrný spolek a také zmíněná československá doplňovací škola.

Mnozí krajané se zapojili do odbojové činnosti také za druhé světové války a někteří pak po válce reemigrovali zpět do ČSR. Podrobnější zprávy dosud o této době chybí. Na konci šedesátých let krajané v Belgii objevili v Adinkerke, malém městě u La Panne – De Panne, hřbitov s ostatky vojáků z první a druhé světové války. V seznamu zde pochovaných je čtyřicet československých vojáků, kteří položili své životy za svobodu Belgie. První pietní akt se konal 16. května 1970 a od té doby každoročně krajané spolu uctívají tyto oběti vzpomínkovou slavností, kterou od roku 1993 organizuje střídavě české a slovenské velvyslanectví v Bruselu.

Autorem textu je Stanislav Bouček (převzato z krajane.net)

Literatura: Především lze čerpat z práce Sedláček, J.: Čechoslováci v Nizozemí, Belgii a Anglii. Praha 1931 nebo Brouček, S.: Vystěhovalectví z meziválečné ČSR do západní Evropy. In: Český lid 72, 1985, 3, s. 173-178, dále Bielik, F. a kol.: Slováci vo svete, 2. Martin 1980 (kapitoly o vystěhovalectví do Belgie, které napsal C. Baláž), Morsa, J.: L´immigration en Belgique 1890 – 1954. Population et Famille, No 9 – 10. Bruxelles 1966, Schmalzriedová – Podzimková: O.: 100 let krajanského spolku „Beseda Volnost“ v Belgii 1904 – 2004, Brusel 2004.