V Deurne poblíž Antverp v továrně společnosti Internationale d´exportation des verreries, patřící do koncernu holandské Philips, získalo výhodné zaměstnání několik sklářských specialistů z ČSR, kteří sem byli zlákáni z jiných belgických skláren. S nimi pracovali i nově příchozí dělníci ze Slovenska. Ovšem většina byla v roce 1930 propuštěna a nahrazena nově vyškolenými belgickými odborníky. Část propuštěných sklářů odešla do Francie a část reemigrovala. K propouštění z práce docházelo i v jiných profesích a někteří dělníci odcházeli do SSSR. Další skupiny krajanů zaměstnávaly továrny v městech Hoboken, Merksem a v Quaregnonu, kde se uchytilo několik krajanů v továrně na drátěné výrobky. Dobrou existenci našli číšníci a hoteloví zaměstnanci v lázeňských městech ve Flandrech. Z prvních transportů do belgických dolů mnoho vystěhovalců nenastoupilo práci na šachtách a pokusilo se o výhodnější a méně nebezpečné uplatnění v zemědělství. Za pomoci československého vyslanectví prostřednictvím Office agricole belge se několik set lidí z ČSR uchytilo v belgickém zemědělství, kde našli lepší životní podmínky než v jihobelgických uhelných dolech.

Důlní společnosti měst Monsu a také La Louvière (město s letitou hornickou tradicí, těžba zde započala již 1390) na jihu Belgie a Liège na východě, které především zaměstnávaly nově příchozí horníky z ČSR, nasazovaly Čechy a vůbec cizince na nejtěžší práce. Krajané zde byli rozptýleni do mnoha lokalit. Ke špatným výdělkům, zastaralému nemocenskému a úrazovému pojištění, dále také k tíživému prostředí devastované krajiny zahalené v kouři a prachu, špatným bezpečnostním opatřením na šachtách přistupovaly nuzné ubytovací možnosti převážně v kantýnách a v továrních domcích. Provizorní ubytování pro krajany bylo nutností, protože na nájem v soukromých bytech jednoduše výdělek nestačil. V kantýnách, z nichž některé patřily šikovnějším a podnikavějších krajanům, spali i čtyři horníci na jedné posteli (tj. dva horníci, kteří pracovali v noci, střídali dva horníky, kteří odcházeli na denní směnu). Jiné ubytování bylo vzácností, jako např. ubytování na zámku u Maurage (dnes součást La Louvière) v největší dělnické ubikaci v jižní Belgii, kde žilo pohromadě asi 250 krajanů.
Novější uhelná pánev Campine v severozápadní Belgii (provincie Limburg), která je pokračováním německé Ruhrské pánve, vytvářela lepší pracovní a životní podmínky pro početné skupiny vystěhovalců z různých koutů Evropy (kupříkladu ve Winterslagu byli horníci dvaceti národností). Do trojice blízkých hornických osad Winterslag, Waterschei a Zwartberg přišli první čeští horníci v roce 1923 z Vestfálska a také část horníků, kteří nenašli uplatnění v severní Francii.

Hornická kolonie v jihoholandském Eijsdenu byla na samých belgických hranicích a byla ze všech krajanských hornických skupin v oblasti nejagilnější. Působilo zde několik spolků: Československý zábavní a vzdělávací spolek Havlíček s komunistickou orientací, Československý spolek sv. Cyrila a Metoděje a Obvodní kroužek československých spolků v Limburgu, který se pokoušel integrovat činnost krajanů v hornických oblastech na území Belgie, Holandska a severní Francie. Také v ostatních hornických osadách a městech Belgie působily krajanské spolky se vzdělávacím a zábavním účelem. Divadelní představení, přednášky, půjčování knih a veškerá další spolková činnost se odehrávala v hostincích krajanů. Spolky se staraly také o československé doplňovací školy (například ve Waterschei navštěvovalo doplňovací školu v roce 1931 74 dětí). Některé děti chodily do škol s francouzským vyučovacím jazykem. Avšak ze zpráv československých inspektorů, kteří objížděli krajanské kolonie, lze usuzovat, že základní školní vzdělání bylo v hornických oblastech na nízké úrovni. Slovní zásoba dětí byla tvořena z obratů v češtině, němčině, francouzštině a vlámštině. Za pozornost stojí zprávy o bydlení horníků v uhelném revíru Campine. Podle nich bylo na dobré úrovni, a to dokonce v zahradních domcích, které jim pronajímala důlní společnost. K tomu přistupovaly dobré výdělky, což se odrazilo rovněž ve stabilizaci krajanské společnosti, která se vykazovala čilým krajanským životem.

Autorem textu je Stanislav Bouček (převzato z krajane.net)

Literatura: Především lze čerpat z práce Sedláček, J.: Čechoslováci v Nizozemí, Belgii a Anglii. Praha 1931 nebo Brouček, S.: Vystěhovalectví z meziválečné ČSR do západní Evropy. In: Český lid 72, 1985, 3, s. 173-178, dále Bielik, F. a kol.: Slováci vo svete, 2. Martin 1980 (kapitoly o vystěhovalectví do Belgie, které napsal C. Baláž), Morsa, J.: L´immigration en Belgique 1890 – 1954. Population et Famille, No 9 – 10. Bruxelles 1966, Schmalzriedová – Podzimková: O.: 100 let krajanského spolku „Beseda Volnost“ v Belgii 1904 – 2004, Brusel 2004.