Zdenka Živković, rozená Kortusová, se narodila se 15. října ve vesnici Stachy u Bláhova, okres Prachatice v Jihočeském kraji, v překrásné Šumavě. Její otec, mistr, který se specializoval na interiérovou sádrovou a kamennou výzdobu, odešel na základě výzvy roku 1927 do Bělehradu, kde pracoval na vnitřní výzdobě Národního parlamentu Království SHS, dnes Národního parlamentu Srbska.

V Československu Zdenka Živković dokončila dvě třídy obecné školy a roku 1930 spolu s matkou, dvěma sestrami a bratrem odjela do Bělehradu, takže rodina mohla opět být pohromadě. V témže roce začala navštěvovat Českou základní školu Tomáše Garrigua Masaryka v nově vybudovaném Českém domě v Bělehradě, kde pokračovala ve vzdělávání. Bylo to pro ni první setkání s českým spolkem i Českým domem v Bělehradě a jak ukázal čas, bylo to setkání osudové. Po ukončení české základní školy se stala členkou Klubu československé mládeže, kde měla možnost se zdokonalovat v českém jazyce; učily se zde české lidové písně i tance, pořádaly hezké zábavy a vůbec se zde pečovalo o českou kulturu. Ráda vzpomínala na ty časy a často se s námi dělila o vzpomínky na Český dům, plesy, divadelní představení, Smejkalovo řeznictví na Slávii, tramvaj Čuburac… V dalším vzdělávání pokračovala již na srbských školách.

Zdenka Živković (druhá zleva v první řadě) v české základní škole

Druhá světová válka se svými hrůzami krutě zasáhla do jejího krásného a šťastného mládí. Hned po válce obnovil český spolek svou činnost a Zdenka se opět zapojila do činnosti Československé mládeže. V dalších letech byla zcela vytížena svým povoláním, takže do českého spolku docházela jen občas, jeho řádným členem se stala kolem až roku 1985. Spolu s menší skupinou Čechů z Bělehradu se jako předsedkyně nejvíce zasloužila o to, že spolek fungoval i v nejtěžších podmínkách mezi lety 1990 až 2000. Podílela se na obnovení dřívějších aktivit českého spolku a byla mj. organizátorkou pozoruhodné výstavy Česká základní škola Masarykova v Bělehradu, kterou připravila spolu s Pedagogickým muzeem v r. 2002. Akademii výtvarných umění v Bělehradě dokončila v roce 1948. Svoji profesní dráhu začala ve svazovém Ústavu na ochranu památek. Byla žákyní slavných francouzských umělců – kopistů, kteří u nás po válce založili pod vedením Paula Vincenta školu, v jejímž rámci v období let 1947-1950 vznikly první kopie fresek. Umělecky byla aktivní až do roku 2004, kdy byla přinucena kvůli potížím se zrakem své aktivity přerušit.

V průběhu několika desetiletí Zdenka Živković vytvořila kopie fresek z našich nejvýznamnějších památek, jako jsou Patriaršie v Peći, Dečany, Gračanica, Prizren (Ljevišská Bohorodička), Sopoćany, Kalenić, Manasija, Ravanica. Pro světovou výstavu v Montrealu namalovala kopii Ukřižování ze Studenice; práce na sopoćanském Nanebevzetí Bohorodičky o velikosti 50 metrů čtverečních trvala celých sedm měsíců. Do roku 1962 pracovala jako samostatná umělkyně, poté až do roku 1976, kdy odešla do důchodu, byla zaměstnána v Galerii fresek jako vedoucí malířského ateliéru. Spolu s tímto ateliérem vybudovala i depozitář a vytvořila systém ochrany kopie fresek. Současně vyškolila řadu umělců v oboru freskového malířství. Paralelně s angažmá v Galerii fresek i nadále kopírovala fresky v mnoha památkových objektech u nás i v zahraničí: v Psači, Ljubostinji, Kurbinovu, Ochridu, Bijele, Kotoru, Benátkách, Vatikánu. V Galerii fresek se dnes nachází přes 1000 metrů čtverečních kopií fresek, které namalovala.

S vytvářením kopií pokračovala i po odchodu do důchodu a vytvořila mj. sbírku kopií fresek srbského středověkého malířství od 12. do 15. století pro muzeum Univerzity Vanderbilt v Nashville ve Spojených státech. V průběhu několika desetiletí, kdy se Zdenka Živković zabývala kopírováním fresek, byly její práce věnovány řadě státníků a dalším významným osobnostem, takže velký počet těchto kopií se dnes nachází v budovách zastupitelských úřadů i v jiných institucích po celém světě. Současně s vytvářením kopií se věnovala i odkrývání, čištění a konzervaci fresek v řadě objektů: Bohorodička Ljevišská a kostel sv. Spasa v Prizrenu, Veluće, Kalenić, Manasija, Staničenje, Sopoćani, Žiča, Pazarište, Deževa, Končulići, Mesić. Patrně největším jejím počinem bylo odkrytí a konzervace přemalovaných fresek v kostele Bohorodičky Ljevišské v Prizrenu, na němž pracovala tři roky. Právě Zdenka Živković byla autorkou myšlenky vytvoření kopií fresek z ohrožených klášterů, takže dnes jsou výsledky její práce často i jediným dokladem freskového malířství, které původně zdobilo zdi dnes nenávratně zničených památek. V roce 1968 absolvovala speciální kurs na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením prof. Slánského. V rámci své konzervátorských činnosti dosáhla i nejvyššího postavení – komisařky pro ochranu památek.

V roce 1976 založila školu starých malířských technik v klášteře Sopoćani, kterou pod jejím vedením prošla řada našich i zahraničních umělců. Výsledky práce této školy představila v roce 1994 v Pedagogickém muzeu v Bělehradě na výstavě Kopie fresek u příležitosti 15leté existence školy starých malířských technik. V průběhu několika desítek let přednesla množství přednášek a uveřejnila řadu odborných prací z oblasti kopírování a konzervace fresek v rámci publikací Galerie fresek, ústavů dějin umění v Záhřebu, Skopje, Praze a v Nashville. Své referáty představila i na vědeckých shromážděních Společnosti konzervátorů Srbska. Řadu let byla členkou komise pro udělování výročních cen této společnosti, komise pro přidělování finančních prostředků na konzervátorské práce při Ministerstvu kultury a komise pro udělování cen Nadace Vuka Karadžiće.

Během umělecké dráhy své práce představila v rámci řady samostatných i skupinových výstav. Její kopie fresek doslova obletěly svět a byly vystaveny ve více než 50 městech Evropy, USA, Kanady, Japonska, Indie… Od roku 2007 probíhá putovní výstava fresek a její díla byla již vystavena ve Štrasburku, Klagenfurtu, Lublani, a v r. 2010 v Paříži a v Evropském parlamentu v Bruselu. Za svou práci obdržela četná ocenění, například cenu Společnosti konzervátorů za rok 1982, ocenění za výstavu v galerii Progres, stejně jako řadu ocenění mnoha muzejních institucí v Srbsku za příkladnou spolupráci. Patří mezi první oceněné za celoživotní dílo Společnosti výtvarných umělců užitého umění a designérů Srbska (ULUPUDS, 1982).

V roce 2008 na slavnostní výroční valné hromadě byla prohlášena čestnou předsedkyní České besedy Bělehrad. Téhož roku kvůli zhoršujícímu se zraku a pohybovým potížím přestala na spolkové schůze docházet, ale se spolkem byla i nadále v pravidelném kontaktu, pomáhala svými radami a měla radost z jeho rozkvětu.

Dílo Zdenky Živković má trvalou hodnotu a pokračuje ve svém životě i po její smrti. V dubnu tohoto toku byla ve Florencii a poté v Římě zahájena výstava Srbsko, země fresek. Mezi 32 vystavenými díly je 21 kopií, z toho sedm vytvořila Zdenka Živković. Od dubna do listopadu je v maďarské Szentendre otevřena výstava Kopie freskových maleb z kláštera Bodjani ze sbírky Galerie Matice srbské a v Galerii Srbské akademie věd v Bělehradě právě probíhá výstava Ikona – srbský duchovní a historický obraz. Na obou výstavách se nacházejí i díla Zdenky Živković.

Jan a Goran Živkovićovi a Vuk Petrović. Bělehrad, květen 2011.