Pinglbál – co je to?

V doslovném překladu taneční zábava s věcmi. Ve skutečnosti pak večer přátelství, písní a tance, dobré zábavy a pozitivní atmosféry. První část slova, „pingl“, někteří říkají i „pinkl“, je spojena s uzlíčkem, rancem, který byl připevněn za hůl přehozenou přes rameno, když jste se rozhodli vydat se do širého světa, a pochází od slova malá věc, drobnost, osobní věc. Tak například, když chcete po staru svému dítěti vyčinit, že zůstalo dlouho na zábavě, přijdete si pro ně přímo na zábavu a řeknete mu: „Sbal si svůj pingl a jdeme!“ Výraz se dnes používá málokdy a ani rodiče už nechodí pro své děti na zábavu, to ani náhodou.

Autor vzpomíná na doby, a nebylo to tak dávno, kdy si na takové zábavy chodily sednout mnohé matky a babičky, pro každý případ, aby dcery a vnučky „neudělaly nějakou hloupost“. Mezitím dcery i vnučky vyrostly, vdaly se a jdou poprvé na pinglbál. To je ostatně i podmínka, protože zvykem je zvát jen páry. Vlastně zvány jsou až v poslední době, dříve stačilo slyšet zvuk orchestru, jak nacvičuje, zpráva se hned roznesla po celé vesnici a lidé začali přicházet sami. A protože jsou i takové páry, které mají drobotinu, děti jsou na ten večer svěřeny nejzkušenějším au-pair – babičkám a dědečkům, aby se rodiče mohli zcela věnovat zábavě.

Pinglbál se pořádá vždy během zimy, v období, kdy není tolik práce, a v době, kdy není půst. Je to období, kdy je život ve vsi nejhezčí a kdy si všichni užívají plodů své celoroční práce na polích a loukách. Proto je pinglbál taky netrpělivě očekáván.

Hostitelé proti krizi

Všechny páry, které přijdou, povinně přinesou své „pingle“ – v tomto případě košíky s jídlem a pitím. V obrovském množství, aby nedejbože něco nechybělo. Nezapomeňme, že si Češi tuto tradici přinesli v dávných dobách svého příchodu do Banátu, kdy moderní prodejny ani kiosky s občerstvením neexistovaly. Ve spolcích Čechů – v českých besedách nikdy nebylo nabízeno jídlo jako v restauraci. Místo něj ale domácí uzenářské výrobky – šunka, klobásy, slanina, různé rolády s masem a salámy, nejednou i celé prasátko. Sýr, domácí chleba, naložená zelenina… Později i praktické, nejrůznější bohatě obložené rohlíky a záviny. Z tekutých „pinglů“ povinně domácí rakije a vína všech druhů, pro dámy ovocné šťávy. A také zákusky, dorty, rolády… Kdysi to byly vskutku bohaté hody! 

Každý přinesl to nejlepší, co měl, a často nabízel i ostatním: „Sousede, okoštuj moje víno“, „Kmotro, můžu ti ukrojit kousek dortu, upekla jsem ho podle nového receptu.“ Výborný návod pro všechny, kteří mají rádi zdravé domácí jídlo, i doporučení pro období ekonomické krize, která, upřímně řečeno, ten večer zůstala někde daleko. Obleky nejsou povinné, ale rozumí se, že všichni přijdou hezky oblečeni a že dámy využijí příležitost, aby se oděly do něčeho svátečního, „co se nenosí každý den.“ Kromě přátelské atmosféry tak můžete užívat i při pohledu na pestrost oblečení.

Jinými slovy: nutná je kompletní výbava pro dlouhou večerní zábavu, která se může protáhnout až do rána, protože když začne hrát hudba, na čas zapomenou všichni.

Od valčíku k rock'n'rollu

A hudba… to je na dlouhé povídání. Kdysi hrála výlučně dechovka, tradiční česká hudba složená z dechových nástrojů, kterou později nahradila hudba elektronická, ale vždy s porcí valčíku a polky. Časem se do repertoáru dostalo i srbské kolo, maďarský čardáš, takže dnes je to směs všeho možného od valčíku k rock´n´rollu.

Tento rok v Kruščici hrály dva soubory. Domácí duo Sladké sny (Slatki snovi), které již řadu let baví různorodé publikum, a hosté z Rumunska, český orchestr Bohemia, jenž přijel speciálně kvůli této příležitosti z Gerniku, vesnice v Karpatech, kde žijí výlučně Češi. Díky tomu je hudba, kterou hrají, přesně taková, jakou si s sebou přivezli před 200 lety – třepetavá, veselá a příjemná pro každého.

Zajímavé je, že v souboru Bohemia hraje i třináctiletý hoch, a to velmi dobře. To znamená, že hudební tradice má své nástupce. Oba orchestry se střídaly, takže zábava probíhala bez přestávky. Ta byla přerušena jen v okamžiku, když na pořad přišla povinná tombola.

Legrační ceny

Vyvrcholením večera je tombola. Na pinglbálu můžete vyhrát cenný, ručně vyrobený vyřezávaný jídelní stůl, mikrovlnku nebo televizi, ale i odpadkové koše, lopaty, kondomy, šaty i halenky, pytel cementu nebo umělého hnojiva stejně jako speciální sadu: domácí klobásu spolu se dvěma vajíčky! Nebo roli toaletního papíru, přirozeně s návodem na použití. A tak dále… Nejde o to vyhrát, ale o to, aby všichni popukali smíchy. Za symbolický peněžní obnos získaný z tomboly se zaplatí náklady na dřevo a proud a ani tady se nešetří, takž sál je vždy přetopený. Není pak divu, že když všechny páry skočí do kola, jsou nakonec všechny zdi od prken až po strop mokré. 

Někdy je organizován i prodej veselých pohlednic. Můžete na ně napsat vzkaz, blahopřát kritizovat, odhalit svoje nebo cizí tajemství. Texty se pak čtou nahlas a záleží jen na vás, jestli rozpoznáte adresáta…  Zazní i verše, v nichž se vzpomíná na vesnické příhody, ať už veselé, nebo smutné, opilecké historky, drobné sousedské sváry, kdo s kým byl a nesměl být, a tak dále… Svého času právě takové verše tvořil a četl místní pan Spasa, který, i když není Čech, odmala česky dobře hovoří i recituje a často vymýšlí vtipy i humorné písničky jen tak, z hlavy.Vždy je rovněž vyhlášen nejstarší a nejmladší pár. Měli by zahájit tanec a dostávají za to malý dárek, obyčejně symbolicky vázaný za humornější stranu manželského života, ovšem spolu s dvousmyslnými komentáři přítomných. A když je vyhlášen tanec s koštětem, kde vždy někdo zůstane bez svého partnera, spokojenost je všeobecná. 

I když je pinglbál organizován i jinde, Kruščičtí jsou nejvytrvalejší a také nejlépe organizováni. Aby bylo všechno tak, jak má být, je nutné pořádně zabrat, takže několik lidí prožije pár dní ve shonu a přípravách, čištění sálu, hledání sponzora, koupi výher do tomboly, praní ubrusů… Tento tým se ale každý rok mění, takže ti starší se „za zásluhy“ postupně stěhují ke stolům a na parket a organizaci přenechávají mladším. Dlouhá zima na vesnici poskytuje všem, kteří poctivě pracovali, odpočinek, a pinglbál je událost, na kterou se čeká a o níž se dlouho mluví. A mohlo by se hovořit i dál, ale nechť něco zůstane i na jindy.

Jaroslav Bodnár, Česká narodní ráda Srbsko