Jarosław Broda (*1956) pomáhal československému disentu v době, kdy taková solidarita znamenala reálné osobní riziko. Po desetiletí pomáhal budovat mimořádné pouto mezi českým a polským prostředím.

Již od roku 1976 spolupracoval s Výborem na obranu dělníků KOR, podílel se na vzniku vratislavského Studentského výboru solidarity a šířil nezávislou literaturu. V květnu 1980 se účastnil legendární desetidenní hladovky v kostele sv. Kryštofa v Podkowě Leśné na podporu vězněných opozičních aktivistů. Po vyhlášení stanného práva byl internován.

Zásadní místo v jeho činnosti však získalo Čekoslovensko. Od roku 1986 působil v Polsko československé solidaritě a v letech 1987–1990 vedl její ilegální Informační bulletin, který přinášel zprávy o československém disentu, samizdatu a politických vězních. V roce 1987 veřejně vystoupil na obranu uvězněného Petra Pospíchala. O rok později se ve Vratislavi účastnil hladovky na podporu vězněných československých disidentů. V roce 1989 pak pomohl zajistit úkryt Stanislavu Devátému.

Po roce 1989 působil v Polském rozhlase Vratislav, deset let vedl vratislavskou pobočku prestižního nakladatelství PWN a dlouhá léta řídil kulturní politiku města Vratislavi. Jeho cesta od ilegálních tiskovin a solidarity s politickými vězni ke kulturní politice svobodné Vratislavi dobře vystihuje proměnu, kterou po roce 1989 prošla celá střední Evropa.