Již 16. března 1939 přerušila japonská vláda diplomatické styky s ČSR a přestala uznávat existenci československého státu. Československé vyslanectví v Tokiu bylo vzápětí předáno pod německou moc a tehdejší vyslanec ČSR František Havlíček byl pověřen jeho likvidací. Němci v Japonsku rovněž získali čtyři československé honorární konzuláty.

Po ukončení činnosti vyslanectví se F. Havlíček snažil informovat československý exil o dění v Japonsku a na Dálném východě a prezidentu Edvardu Benešovi se přihlásil do služeb Národního výboru československého v Londýně. Do Londýna se však F. Havlíček dostal až po téměř ročním věznění v Japonsku. Československá republika vstoupila 9. prosince 1941 na základě rozhodnutí československé exilové vlády v Londýně do válečného stavu s Japonskem. Podpisem Postupimské deklarace v roce 1945 československá vláda akceptovala japonskou kapitulaci a také rámcovou dohodu o japonském poválečném vývoji.

Při zpracování textu byly mimo jiné použity informace obsažené v článku Jana Levory uveřejněném v Informačním Bulletinu Deset let česko-japonských vztahů, který v roce 2003 vydalo Velvyslanectví Japonska v ČR.