Chana Malka se narodila jako Hana Fialová 21. února 1923 ve Strakonicích do manželství Karla a Irmy Fialových.

O mladší sestru Renu přišla, když jí bylo deset let a následkem její smrti nevydržel svazek rodičů. Vyrůstala poté s maminkou u prarodičů a tety. Židovský původ rodiny z maminčiny strany byl po roce 1939 příčinou pronásledování všech jejích členů. Na podzim 1942 přišlo Haně s maminkou povolání do transportu. V klatovské škole, kde se Židé z širokého okolí shromažďovali, strávily dva dny, než je přeplněný osobní vlak převezl 26. listopadu zasněženou krajinou do Terezína. Každou ubytovali jinde. Hana se dostala mezi dalších sedmdesát mladých žen do třípokojového bytu po české rodině. Ačkoli nešlo o vyhlazovací tábor, smrt byla v Terezíně doma a lidé si postupně zvykli na každodenní obrázek mrtvých na kárách, kteří nepřežili noc kvůli nemocem a bídným podmínkám. Hana a její vrstevnice to vše snášely lépe. Pracovaly, dostávaly oproti starým lidem více jídla, po večerech si povídaly, hrály hry. Pokud to bylo možné, dělily se se starými o příděly potravin, pomáhaly si. Ačkoli se v ghettu pořádaly i kulturní akce, nové vztahy moc nenavazovaly: “V Terezíně byly koncerty, ale neskamarádili jste se s lidmi, co seděli vedle vás, protože zítra už jste je neviděl. Přátelili jste se s lidmi, se kterými jste pracovali nebo bydleli.“

Nejbližší Hanina rodina holokaust nepřežila. Babička zemřela ještě ve Strakonicích, když onemocněla zápalem plic a dlouho k ní nesměli zavolat lékaře. Dědeček postižený mrtvicí zahynul po dvou měsících internace v Terezíně. Strýce nacisté zastřelili v koncentračním táboře Mauthausen a smrti neunikla v osvětimské plynové komoře ani Hanina maminka. Hana nakonec prošla Terezínem, Osvětimí a Oederanem, koncentračním táborem v blízkosti československých hranic.

Po konci války si dodělala maturitu a přihlásila se v Praze na vysokou školu. Půl roku poté se ale rozhodla odstěhovat do Palestiny, kde bydlela u svého strýce a našla si práci. Brzy se provdala za Meira Malku, se kterým se jí narodily dvě děti. Meir byl v té době na vojně, Haně se vojenská služba díky dětem vyhnula. Arabsko-izraelské války rodinu osobně nezasáhly, ale přítomná hrozba znamenala život v permanentním strachu. Hana se od šedesátých let vracela s rodinou do Československa, navštěvovala otce s jeho novou rodinou, ale nikdy svého přesídlení do Palestiny nelitovala. Dodneška se věnuje Feldenkraisově metodě a přednáškám pro německou mládež.

Zdroj: www.pametnaroda.cz