Nanomateriály jsou právem považovány za materiály budoucnosti, které mohou mít obrovské dopady na řadu oborů, jako jsou zdravotnictví, informační technologie, životní prostředí, energetika či doprava. Jejich použití se může stát významným motorem konkurenceschopnosti Evropské unie. Překotně se rozvíjející obor nanotechnologií ale naráží na řadu překážek včetně nejistoty a obav z jejich širšího použití.

Ty má pomoci rozptýlit vhodný legislativní rámec, jehož úkolem je také zamezit případným škodám na lidském zdraví a životním prostředí. Jeho stanovení na evropské úrovni ale dosud bránil fakt, že neexistovala společná definice těchto materiálů.

Po dlouholetých sporech a nejistotě, které komplikovaly přípravu řady legislativních předpisů, přišla Evropská komise s řešením. Navrhla totiž definici nanomateriálů. Látky s jejich obsahem díky tomu dostávají jasnější obrysy a bude tak možné snáz čelit obavám z jejich širšího využití. Nová definice se od nynějška objeví ve všech legislativních návrzích, jejich předmět působnosti se nanomateriálů týká.

Podle doporučení Komise bude nanomateriálem přírodní materiál či uměle vytvořený produkt, ve kterém je více než 50 % částic v rozmezí velikosti 1 nm – 100 nm. S ohledem na rychlý pokrok vědy a výzkumu v této oblasti plánuje Evropská komise, že v roce 2014 tuto definici znovu posoudí.

Komplikace s chybějící definicí nanomateriálů se v posledních letech projevily při schvalování předpisů z oblasti ochrany životního prostředí, potravinářství či obchodní sféry. V současné době jsou tudíž upraveny rozmanitými legislativními nástroji, a to na úrovni EU i na úrovni členských států. V mnoha případech se tyto definice liší, což způsobuje nadbytečnou zátěž pro průmyslovou sféru.

Další informace:

• Evropská komise - nanotechnologie

_{Foto: EK}