V Radě EU zasedají ministři a věnují se zejména přijímání pozic k legislativě EU. Rada je dle Smlouvy o EU (SEU) institucí EU a formálně vzato je jedna, v praxi ale zasedá v 10 různých složeních. Z nich smlouvy přiznávají specifickou roli Radě ve složení pro obecné záležitosti a pro zahraniční věci (čl. 16, odst. 6 SEU).

Rada zasedá v různých složeních zejména z toho důvodu, že agenda EU je tak rozmanitá, že ji v žádné zemi nelze podřadit pod jednoho ministra a resort. I četnost zasedání Rady svědčí ve prospěch rozdělení práce, které je následovné:

1. Rada GAC (General Affairs Council) se věnuje obecným a průřezovým záležitostem. Zasedá každý měsíc. GAC řeší například politiku rozšiřování EU, víceletý finanční rámec EU, institucionální otázky nebo kohezi. CZ v ní zastupuje ministr pro evropské záležitosti, případně ministr pro místní rozvoj v části koheze.
2. Rada ECOFIN (Economic and Financial Affairs Council) má na starost finanční a hospodářské věci, od daní přes celní věci po ekonomickou obnovu. Rada zasedá téměř každý měsíc a CZ na ní zastupuje ministr financí, a to i během jednání rozšířené euroskupiny, která často Radě ECOFIN předchází.
3. Rada JHA (Justice and Home Affairs Council) k agendě justice a vnitra zasedá zpravidla 4x ročně a pozice CZ na ní hájí ministři vnitra a spravedlnosti.
4. Rada COMPET (Competitiveness Council) řeší rovněž minimálně 4x ročně konkurenceschopnost, průmysl a vnitřní trh za účasti CZ ministra průmyslu a obchodu; část věnovanou vesmíru za CZ pokrývá ministr dopravy a tu výzkumnou pak ministr školství, mládeže a tělovýchovy.
5. Rada TTE (Transport, Telecommunications and Energy Council) se zpravidla 2x ročně za účasti ministra průmyslu a obchodu či místopředsedy vlády pro digitalizaci věnuje telekomunikacím a za účasti ministra dopravy dopravě, a cca 4x ročně se za účasti ministra průmyslu a obchodu věnuje energetice.
6. Rada ENVI (Environment Council) se zabývá otázkami klimatické změny a ochrany životního prostředí a zpravidla 4x ročně na ní CZ zastupuje ministr životního prostředí.
7. Rada AGRIFISH (Agriculture and Fisheries Council) zasedající každý měsíc se věnuje zemědělství a rybolovu a CZ na ní zastupuje ministr zemědělství.
8. Rada EPSCO (Employment, Social Policy, Health and Consumer Affairs Council) řeší většinou 2x za rok sociální věci, zaměstnanost, zdraví a ochranu spotřebitele, za CZ se účastní ministr práce a sociálních věcí a ministr zdravotnictví.
9. Rada EYCS (Education, Youth, Culture and Sport Council) se věnuje agendě vzdělávání, mládeže a sportu, ale rovněž kultuře. CZ na ní zastupují 2-3x/ročně u prvních tří témat ministr školství, mládeže a tělovýchovy a ministr kultury u posledního tématu.
10. Rada FAC (Foreign Affairs Council) zasedá každý měsíc. Její část k vnějším vztahům, obraně a rozvoji od Lisabonské smlouvy (2009) předsedá vysoký představitel Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku (tzv. HR/VP). Za CZ se účastní ministr zahraničních věcí či ministryně obrany. Jen část Rady FAC k obchodu i nadále řídí rotační předsednictví Rady EU a za CZ se účastní ministr průmyslu a obchodu.

Ministři na Radě hrají důležitou roli v přijímání legislativy EU, kdy k jednotlivým návrhům schvalují tzv. obecný přístup, tj. společnou pozici všech zemí. Vybavena touto pozicí poté země předsedající Radě EU odchází v rámci řádného legislativního postupu jednat do tzv. trialogu společně s Evropským parlamentem a Evropskou komisí o finální podobě daného právního předpisu. Po skončení jednání předkládá předsednictví finální text opět k posouzení ostatním zemím EU, kdy Rada formálně hlasuje pro vyjádření ne/souhlasu s konečným textem. S ohledem na množství přijímaných předpisů a frekvenci jednání se tak běžně stává, že právní předpisy z jedné politické oblasti jsou v konečné fázi formálně schvalovány ministry věnujícími se diametrálně odlišné problematice (například konfigurace Rady pro zemědělství formálně stvrdí dojednanou verzi legislativy k čipům) – jak totiž víme, Rada EU je formálně a právně vzato jen jedna.

Kromě schvalování pozic a vedení politických diskuzí k jednotlivým legislativním návrhům má Rada rovněž specifickou roli v agendě mezinárodních dohod.

Dále může Rada přijímat tzv. závěry (conclusions), právně nezávazný text na stanovené téma. Tato témata vybírá předsednická země a většinou reflektují aktuální evropskou agendu či vyjadřují stanovisko členských zemí k nelegislativním návrhům Evropské komise, tzv. sdělením (communications). Pokud se během projednávání textu závěrů Rady z pera předsednické země výjimečně nepodaří dosáhnout jednomyslné shody všech zemí EU na textu, jsou závěry po jednání ministrů zveřejněny s přídomkem závěry předsednictví (a nikoliv závěry Rady EU).

Rada se na úrovni ministrů také věnuje aktuálním tématům, která na ni mohou vznášet jednotlivé země prostřednictvím tzv. AOB (Any Other Business) bodů, kdy výstupem z jednání není žádný závazný text. Jde o prostředek, jak upozornit na téma, které je pro některou zemi výsostně důležité. Podkladem pro jednání v tomto případě je podkladová nóta připravená zemí, která si o AOB bod požádala.  

Termíny jednání ministerských Rad určuje předsednictví a kalendáře jsou známy vždy na rok dopředu. Najít je lze buď zde na webu Rady, nebo vždy u jednotlivých složení (viz prolinky výše), nebo na webu aktuálního předsednictví v části kalendář/události. Historicky vzato mají jednotlivá složení formace Rad své tradičně ustálené termíny (či úseky) zasedání, existuje tak velká předvídatelnost, kdy kteří ministři zasednou. Pakliže nastane neočekávaná událost a situace to vyžaduje, předsednictví vždy může kdykoliv svolat mimořádné jednání Rady nad rámec stanoveného harmonogramu. Během českého předsednictví ve druhé polovině roku 2022 bylo kvůli dopadům ruské agrese vůči Ukrajině a situaci na trzích s energiemi takto svoláno pět mimořádných jednání Rady TTE k energetice.

Aby mohla Rada formálně rozhodnout o legislativě či přijmout závěry, musí vždy jednat formálně, tj. v Bruselu či Lucemburku. V belgické metropoli se ministři ve všech formacích setkávají po celý rok s výjimkou dubna, června a října, kdy se veškeré ministerské Rady konají v Lucemburku. Jde o pozůstatek z doby vzniku Evropských společenství (předchůdce EU), kdy si zakládající země mezi sebe rozdělily sídla jednotlivých orgánů. Jakákoliv změna v uspořádání by dnes musela být učiněna s jednomyslným souhlasem všech zemí EU a není tak příliš pravděpodobná.

V případě, kdy Rada projednává legislativní body, jsou její jednání veřejná a lze je sledovat vždy živě online na webu Rady, stejně jako příjezdy a vyjádření ministrů (tzv. doorstepy) a tiskové konference předsednictví a příslušného komisaře, které probíhají na konci každého jednání.

Předsednictví má také možnost svolat neformální jednání ministrů ve vlastní zemi, a nikoliv v Bruselu či Lucemburku. Na těchto jednáních není nikdy přijata formální pozice Rady, ale spíše je připravena půda pro budoucí politické kompromisy, a to skrze politické diskuze a neformální výměny idejí mezi zúčastněnými ministry.

Každé jednání Rady je předem připraveno, ministři na stůl nedostávají témata a návrhy, které by neprošly přechozím projednáním na nižší úrovni Rady. Zde do práce vstupují bruselské pracovní skupiny a tzv. Corepery za účasti velvyslanců.

Pracovní skupina je nejnižší technická úroveň, na které je projednávaná unijní materie. Nejrůznějších skupin a výborů existuje cca 150, jsou členěny tematicky (například pracovní skupina k pozemní dopravě, pracovní skupina k výzkumu, pracovní skupina pro západní Balkán…) a schází se v nich experti. V drtivé většině pracovní skupiny řídí předsednická země, a kromě zástupců všech členských zemí EU se jednání účastní i zástupce Evropské komise (jako autor většiny projednávaných návrhů) a rovněž zástupce Generálního sekretariátu Rady (včetně Právní služby Rady). Pracovní skupiny vypracovávají upravené/kompromisní verze pozice Rady u legislativních textů (ve vztahu k původnímu návrhu Evropské komise) a u závěrů Rady připravují úpravy znění oproti prvotnímu návrhu předsednictví.

Jakmile pracovní skupina nalezne shodu na textu či naopak potřebuje pro posun v jednání u sporných bodů názor vyšší instance, přesouvá materii na úroveň tzv. Coreperu. Coreper pochází z francouzského Comité des représentants permanents a je tak zkratkou Výboru stálých zástupců, jenž je řízen rotačním předsednictvím. V Coreperu II a v Coreperu I zasedají velvyslanci členských zemí při EU a dle příslušnosti agend ve vztahu k jednotlivým Radám (Coreper II pro Rady GAC, FAC, JHA a ECOFIN a Coreper I pro Rady COMPET, TTE, ENVI, AGRIFISH, EPSCO a EYCS) projednávají daná témata a hledají kompromisy předtím, než jsou texty předány k projednání a schválení ministrům. V případě potřeby rovněž Coreper vrací texty na úroveň pracovní skupiny k dalšímu přepracování dle vodítek, která jim k tomu poskytne.

Pokud jde o pozice CZ na jednání pracovních skupin a Coreperu, zástupci CZ na těchto jednáních se řídí tzv. instrukcemi schvalovanými na úrovni Výboru pro EU na pracovní úrovni. Ministři jsou pak vybaveni tzv. mandáty schválenými stejným Výborem, pouze v případě politicky důležitých bodů je projednání přeneseno na úroveň Výboru pro EU na vládní úrovni.

Více ke čtení či zhlédnutí k Radě ministrů:

• http://europa.eu/!JG68DU;
• https://newsroom.consilium.europa.eu/permalink/177727;
• https://www.consilium.europa.eu/en/european-council-and-council-of-the-eu/.