
Společný článek ministrů zahraničních věcí
14.11.2016 / 16:51 | Aktualizováno: 10.01.2022 / 16:58
Dne 14. listopadu 2016 publikovali ministři zahraničních věcí České republiky a Francie společný článek Vstříc evropské strategické autonomii.
Evropa čelí od konce druhé světové války nebývalým výzvám a ohrožením. Francie a Česká republika sdílí přesvědčení o potřebě silnější Evropy schopné jim čelit. Naše země jsou v lecčem rozdílné, ale sdílí společné hodnoty a ideály, které vyústily v hluboké partnerství zakořeněné v historii. Češi a Francouzi spojovali své síly v kritických momentech. Za první světové války bojovaly dobrovolnické československé legie ve Francii na straně Dohody. Tyto ve válečných časech vytvořené vazby vedly k tomu, že Francie byla první, kdo uznal Československou republiku, a poslal do Prahy vojenskou misi, která pomáhala s vybudováním nové československé armády.
Dnes můžeme na jednáních v Bruselu na této silné tradici stavět. Tváří v tvář realitě zhoršujícího se bezpečnostního prostředí je nám jasné, že nejlépe můžeme zajistit naše bezpečnostní zájmy společně. Francie a Česká republika již prokázaly své závazky k míru a stabilitě vně evropských hranic v duchu vzájemné solidarity, což dokazuje naše nasazení v Mali, úsilí o vykořenění takzvaného Islámského státu a zapojení do misí na západním Balkáně.
Evropská unie musí být schopná postarat se o sebe sama, když je v sázce její bezpečnost. Jako Evropané cítíme, že právě nyní je vhodná doba k posílení naší spolupráce v souladu s dohodou dosaženou v září v Bratislavě.
Na základě francouzsko-českého strategického partnerství jsou obě naše země přesvědčeny o tom, že EU musí být pohotová a spolehlivá v záležitostech bezpečnosti a obrany. V otázkách teritoriální obrany pro nás zůstává společným základem NATO, zakořeněné v pevné transatlantické vazbě. EU však musí být schopna lépe zajistit a ochránit své občany a stabilizovat svoje vnější prostředí, počínaje nejbližším okolím.
V zájmu ochrany našeho kontinentu, jeho občanů a posílení strategické autonomie Evropy, musíme zvýšit naše národní obranné a strategické úsilí. Toho lze dosáhnout jedině přijetím kolektivních závazků na té nejvyšší úrovni. Proto podporujeme ustavení každoročního zasedání hlav států a vlád, „Evropské rady pro bezpečnost a obranu“, která by se věnovala výhradně obranným a bezpečnostním tématům. Zasazujeme se také o zahájení intenzivní debaty o vojenských kapacitách v podobě koordinovaných „výročních bezpečnostních hodnocení“, které nabídnou nové příležitosti pro mezinárodní spolupráci založenou na identifikaci rezerv v evropských vojenských operacích.
Posílení strategické autonomie Evropy může být dosaženo pouze tehdy, když bude kontinent disponovat věrohodnějšími a akceschopnými vojenskými prostředky. Musíme být schopni použít sílu v těch krizích, jež ohrožují klíčové evropské bezpečnostní zájmy. To vede k potřebě vytvoření společných finančních mechanismů a zvýšení flexibility při využití evropských bojových uskupení tak, aby jednotky pro jednotlivé specifické dovednosti (kybernetické, zdravotní, speciální síly) mohly být zapojeny do již probíhajících operací EU.
Ve spolupráci s našimi místními partnery, obzvláště v Africe, jsme toho názoru, že není rozvoje bez bezpečnosti. Proto silně podporujeme iniciativu Budování kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje, abychom byli schopni řádně vybavit ozbrojené síly třetích zemí, na jejichž výcviku se podílejí státy EU. Z dlouhodobého hlediska budou iniciativy k posílení ozbrojených sil našich partnerů udržitelné, pouze pokud vytvoříme k tomu určený silný finanční nástroj EU.
Hlásíme se také k posílení Evropské obranné technologické a průmyslové základny. Abychom dosáhli tohoto cíle, musíme rozvinout ambiciózní Evropský program pro výzkum v oblasti obrany v rámci evropského rozpočtového rámce na období po roce 2020. Chceme se také zaměřit na průmyslovou realizaci projektů založených na výzkumu a podpořit investice do klíčových technologií za využití vhodného financování Evropským fondem pro strategické investice a Evropskou investiční bankou.
Musíme dokázat, že Evropská unie je schopna autonomně zvládat hrozby vůči svým vlastním bezpečnostním zájmům, podporovat své partnery v situaci nouze a chránit své území a občany, a to způsobem, který se doplňuje s NATO. EU k tomu má dobré předpoklady, jelikož dokáže kombinovat civilní a vojenské kapacity. Francie a Česká republika se k této snaze plně hlásí.